Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 191

Na dvou stupních pod oknem umístěna byla nej úplnější skupina: lnářství. Úplnost exposice umožněna byla laskavostí Musea v Německém Brodě. Stála tam nahoře řada kolovratů, přeslic, kuželů — a dole: drhleny, trdlice, motáky, vochle, vochličky, motovidla, navijáky, ovijáky — až konečně model stavu tkalcovského a stroj provaznický.

Na dvou ohromných stolech umístěny byly modely hospodářských stavení a statků z Čech, .Moravy, Slezska i Slovenska — hlavně byly to statek blatský, slánský, grunt hanácký, čičmanské gazdovství.

Vedle toho i ohrada a přístřeší pro ovce, typické studně a model šíře neznámého milíře к pálení uhlí dřevěného ze Zvánovic u Černého Kostelce.

S druhé strany stály tři skříně, v nichž byly umístěny nejrůznější modely hospodářských strojů starších soustav (počtem na ioo) z Čech z majetku Táborské hospodářské akademie a ze Slovenska z majetku musejního.

V jedné skříni umístěny byly staré listiny a knihy — kalendáře, zápisy gruntovní, knížky robotní a j. v.

V čele celé exposice stálo pak nádherné sousoší Hergesselovo, zapůjčené laskavě správou Moderní galerie: Hákování na Vysocku — výmluvný obraz roboty a potuplné práce českého sedláka!

Jak patrno, bylo dosti předmětů —■ pro výstavku týdenní, přechodnou, kde nelze přísně odhadovat, co kde schází, jaká mezera u vývoji té které věci není vyplněna — ale málo pro vědecké spracovaní materiálu v stabilním Retrospektivním museu zemědělském, pro něž jinak vše už je připraveno!

Z okresu brandý.sského n. L. dostalo před výstavou N. M. Č. od několika jen rolníků plný vůz nejkrásnějsich předmětů — ostatně jména dárců ze všech stavů na tabulce na výstavě umístněná mluvila dosti zřejmě — ještě několik takových okrsků a bude museum naplněno — к radosti všech návštěvníků a cti českého roiníka, který tím postaví důstojný pomník mozolům svých dědů a otců! —

—    Jar—man.

@----------

Prof. Alex. Brückner podává v druhém sešitě 1907 Zeitschrift des Vereins für Volkskunde obvyklý svůj roční přehled z polské a české literatury lidovědné. Z r. 1906 zaznamenává: ,,Z české literatury třeba především vzpomenouti nové periodické publikace. Společnost Národopisného Musea Českoslovanského vydávala dosud Národopisný Sborník, o němž jsme vždy referovali, posledně o svazku X., jenž obsahoval podrobné a zajímavé pohádkoslovné studie prof. Polívky; v XI. vyšla sbírka Pavla Socháně „Kroje a svatba v Lopašově" (s 24 tabulemi). Od r. 1906 vydává Společnost měsíčník, jehož prvý ročník byl právě xikončen: Národopisný Věstník Českoslovanský . . . Není to nikterak podnik konkurenční Českému Lidu; sleduje jinými cestami jiné cíle. Representuje se jako list odborný s delšími pojednáními a studiemi — jednou neb dvěma v každém sešitě — se vzornou přímo bibliografií, která shrnuje všechno, co právě bylo přístupno, z oboru lidovědy v nejširším slova smyslu, ze všech zemí a řečí (často s udáním obsahu a kritickými poznámkami); mimo to obsahuje jednotlivé, podrobné, kritické referáty." Z článků uvádí Brückner zejména Tillovo úvodní slovo к prvému ročníku Národopisného Věstníku, Chotkovu studii o Cerovu, Polívkovu zprávu o fonografu ve službě národopisu a Jacimirského studii o původu umění. Z posudků zaznamenává Vykoukalův o Johnové „Sitte, Brauch und Volksglaube im deutschen Westböhmen'', jehož plnou spravedlivost (i při četných a vážných námitkách Vykoukalových proti knize Johnové) uznává, a Niederlův o Peiskerových „Die aelteren Beziehungen der Slawen zu Turkota-taren und Germanen". Z jiných prací časopiseckých uvádí Čechische Revue s Nieder-lovým článkem Das letzte Dezennium der böhmischen Archaeologie a Marešovy a Socháňovy práce o novokřtěncích v Čechách, na Moravě a na Slovensku a práce Zacharovy. Dále věnuje obšírnější zprávu Českému Lidu a Časopisu musea království Českého. Z publikací knižních zaznamenává pokračování Zíbrtovy Bibliografie české historie a další svazek Niederlových Slovanských Starožitností. V posudku o této práci praví: „Učenost, kriticky střízlivý postup a nezaujatost autorova nemohou býti dosti doceněny; nyní konečně je dílo Šafaříkovo, к němuž pro nedostatek novější práce souhrnné jsme se musili vždy vraceti, zplna překonáno; netřeba zvláště připomínati, že archeologu odborníkovi vývody archeologické se daří nejlépe; chladnou zdrželivost jeho vůči všem archeologickým románům a odůvodněnou jeho nedůvěru vůči všem předčasným konstrukcím, třeba zvláště ceniti."


Předchozí   Následující