nit kroutilo; když byla delší, i po podlaze se točilo. Při tom arci s kužele se len stahoval a nit se v prstech upravovala.

Když byla nit tak dlouhá, že ruka již obtížně vřetýnka dosahovala, ustalo se točiti, očko se smeklo, nit se navinula na vřetýnko a u vrchu opět smyčkou zaklesla, aby se neodvinula, a počalo se zase točiti vřetýnkem. Když bylo plné, příze se s, m o t a 1 a a pak to šlo znova.

Výhoda předení na vřetýnku spočívala jednak v láci tohoto nářadí, jednak v pohodlí, že se všude s sebou mohlo brati a pracovati v chůzi, v jízdě, na pastvě — vůbec kdekoli.

Lepší a hojnější práce docílilo se ovšem na kolovratech. Kterak se na kolovratech předlo?

Přadlík nebo přadle (v Herb, pradlena), nebyl-li na cívce p o č i n e k (v Kozl. při p řádka), zbytek niti od dřívějšího předení, skroutili si nejprve v dlaních z vláken s kužele stažených nit, provlekli ji hubičkou vřetene, zavěsili na krajní zoubek některého z obou křídel píra, uvázavše ji dříve na cívku, roztočili pravou rukou kolo a současně jali se šlapati na podnožku. Kolovrat se rozběhl. Nyní smykal (=smej-k a 1) přadlík len s kužele levou rukou, rovnal jej v stejnoměrné množství a slinou (stařeny vodou) navlhčil. Nit hned pod kuželem počala se kroutiti. Špetkou pravé ruky hladil přadlec nit, aby byla oblá, nikoli chlupatá, zkoumal její tloušťku a. dle toho levou rukou lnu přibíral nebo ubíral a kde třeba ještě urovnával, aby nebyly uzlíky ani kopečky. Píro nit k r o u t i l-o, cívka hotovou k sobě potahovala a na sebe nabírala navinujíc ji.v kopečky (Č. Tř.) neboli klubíčka, stroužky*) (Dl. Třeb.) či vroubky (Kozl.). Nit se nesměla ani nedokroutiti, ani překroutit i.

Byl-li kopeček dosti vysoký, zastavilo se a nit přes mykla se na píru do rýžky za druhým zoubkem. Tím způsobem navíjel se druhý kopeček, třetí — až se došlo к poslednímu zoubku a dodělala se první vrstva příze na cívce. Přadle v Č. Třebové se o tom vyjadřovala, že má první p o p ř a d e к, v Dl. Třebové p o p ř á d k u, v Herboticích v o p "r í d k u. Na to pře-smykovala se nit na píru v opačném pořádku: od zadních zoubků ke předním a dělal se drahý popřadek (od zadu ke předu). Bylali příze tenká, dělaly se kopečky n í z k é, u tlustší vyšší. Avšak příliš vysoké také nesměly býti, sice se ometly, sesypaly, padaly, sesouvaly a nit při smotávání se š m o d r c h a 1 а. V Kozlově dělali při prvním popřadku nižší klubíčka, navrch pak vyšší. Při tenké přízi mohly se udělati 3—4 po-přadky, při obyčejné dělali dva, často jen jeden.

Plná cívka nazývala se potáč a bud se hned s kolovratu s m o t a 1 a a předlo se pak dále, nebo se cívka vysadila a zavěsila prázdná, aby se smotáváním nemeškali. Kdo měl dosti cívek, napředl jich třeba deset.

Na cívku malého zhlaví vešlo se dobré pradleně 30 pásem, při čemž byla příze tak tenká, že se 4 pradena, t. j. 240 pásem čili 4800 nití protáhlo nevelkým prstenem. То byla arci chlouba pradlen.

Když se tenká nit při přástvě přetrhla a z píra vysmekla, nebo když to pradleně ,,z ruky uteklo", nebylo snadno nit hubičkou opět provléci. Užívalo se tedy к navléknutí zvláštního háčku, jaké dráteníci roznášeli.

Avšak jako ve všem na světě jsou rozdílové, tak rovněž nebylo předení jako předení a příze měla tudíž své vady. Chyba děla se na př. při stahování lnu s kužele.