Nedbalá nebo nedovedná pradie, učednice, špatně předivo (len) s kužele Smejkala, nestejně vytahovala a na kolovrat p o-b í r a 1 a. Tu se vlákna v některých místech náležitě nesrovnala a předla se nit nerovná, t. j. nestejně tlustá. Na jedněch místech t. dělaly se závalky, žmolky, špačulíky či blinty (Kozl.), hned vedle zas přetýnky, t. j. místa tenounká. Příze přetýnková se tkalcům trhala. Kde byl přetýnek, tam se tedy lnu nedostávalo, kde byl zaváleli, žmolek, špačulík, blinta, tam ho přebývalo.

Jiná chyba se děla při kroucení. Předivo kroutilo se hned, jak výše praveno, v prstech. Pravá ruka nit mačkala, rovnala. Ve špetce cítila již pradlena, zdali kroutila náležitě.

Překroucená příze nazývala se k r u č k o v i t á. Jsouc uvolněna (na př. když se sňala s motovidla) svinovala se sama od sebe v kličky, rulíčky, jimž pradleny říkaly k r u с к у nebo krůčky. Naopak zase málo kroucená nit byla též vadná a říkalo se jí naházená. Obyčejně na výdělek nit nahazovali, t. j. málo kroutili.

Třetí chyba děla se tímto způsobem. Kroucení niti postupuje jako vlna od zhlaví ke kuželi. Stalo-li se, že se tímto postupem kroucení dokončilo dříve, než přadle nové vlákno s kužele smekla (když se tedy opozdila), tu se shrnuté vlákno nápotom s nití již dostatečně neskroutilo. Povstal kopeček, jejž nazývali připlištěk, v Dl. Třeb. s h r n e k. Tkalci žehrali potom na takové kazy, neboť se jim nit v tom místě přetrhla, vlastně jen shrnula či vytáhla, nejsouc к ostatní niti dost přikroucena.

Ještě jedné chyby dopouštěly se nedbalé nebo neumělé přadle, že totiž len ň a p Ja c o v a 1 y, připlacovaly, přilepovaly či pripi a s k o v а 1 y. Vada děla se tak, že neshrnovaly len dosti rozčechraný po vláknech natažených, nýbrž že strhly naráz vlákna přeložená, na způsob úhlu V nebo Д ohnutá. Jestliže takto přeložené (nenatažené) vlákno přikrontily, pak se tkalcům při soukání nebo již na stavě ráda nit přetrhla (vlastně opět zdrhla). Na přílep к у tkalci tudíž rovněž žehrali a hospodyním přijímajíce přízi, je ukazovali. Proto hospodyně dohlížela к mladým pradlenám a kárávala je slovy: „Jen přilepuj!"

Len prostý vyjmenovaných vad (na cestě s kužele do zhlaví) nazýval se dobře tahaný.

Když při smej kání s kužele některá vlákna na zem spadla, sebrala je přadle a zavěsila na špičku (drátek) kužele.

Když se již skoio všechen len s kužele vypředl a pozůstal jen malý zbytek, nazývali jej op řade к (vopřadek). Bez opřadku nikde dívky nevracely se z přástvy.

Režné niti k šití hotovili si v domácnostech sami.

Postavili dva stejně vysoké hrnce vedle sebe uchem do předu. Uchy provlekli cejnek (hladký, rovný a silný drát), namazali jej mastnotou a nastrčili na něj tři píšťaly s přízí. Dvě krajní točily se jedním směrem, prostřední opačně. Všecky tři niti vedly se do třetího hrnce, v němž byla voda. Třískou přidržovaly se niti do vody, aby se namáčely, odkudž se vedly na culkový kolovrat, kdež kroutily se v silnou nit.

Někdy měli na to š r á č e k, stojánek s cejnky a na těch píšťaly (velké cívky). Niti vedly se na obyčejný kolovrat, jehož kolo se však navedlo na levou stranu a tak se nit skracovala.