Velmi rozšířena byla pověra o niti pašijové a oktábové (oktávové). Věřilo se, že člověk, který má na sobě aspoň steh z niti předené v témdni pašijovém nebo v oktávě Božího těla, jest chráněn před „Božím poslem" (bleskem).

Až do roku 1860 pěstoval se len v krajině českotřebovské hojně jak pro domácí spotřebu, tak na prodej. Prodával se len, příze i plátno. Po roce 1870*) bylo již znáti, že lnářství zanikne; v málokterém stavení již předli, málokde zamodralo se pole květem lnu. Kde předli, bylo to jen pro domácnost.

V horách kolem Lanškrouna však pořád ještě seli len a předli. V nynější době také již jen pěstují len, ale málokde předou.

Za rozkvětu lnářství účastnil se předení na statku všechen domácí lid: ženy, muži i děti od 12 let, což trvalo od podzimku do jara. Nej čilejší bývala hospodyně, která svým příkladem a bedlivým okem, někdy i ostrým slovem poháněla čeládku („děvky", „pacholka", skotáka i chůvu, jež bývala spolu pasáčkou,) do práce. Hospodář česal len, navinoval kužele i předl, ač mu dlouhé sezení bývalo obtížné a proto si raději časem bral na starost svícení. Stařeny krockovaly a předly kročky (česány).

V chudých příbytcích, kde se prádlem živili, předlo se ovšem, jak rok byl dlouhý.

Ve statcích předl se pouze čistý len a koudel, příze dala se pak do chalup tkalcům, aby z ní udělali plátna.**)

Chudí, zvláště starší osoby a děti, předli culky. Dětem v chudých rodinách bylo předení trýzní. Sotva dospěl chlapec nebo děvče osmi, devíti let, 'byli již zapraženi ke kolovratu. A kdyby byli měli aspoň kolovraty věku svému přiměřené! Dětský kolovrat byl přepych jen pro dítě sedlákovo, podruh nebo chudý chałupnik si toho dovoliti nemohl. Byl tak rád, že opatři] dítěti jakýkoli; kde měli mnoho dětí, dalo mu to beztoho hrůzu starostí. Ale jak kolovrat byl sehnán, byla výhra. Dítě musilo si již na živobytí skoro sehnati. Bylo se ubohému arci namáhati, aby nohou šlapadla dosáhlo, což se mu po dlouhých mukách posléze podařilo. Než ustavičné sezení namáhavé a nepohodlné, kruté uvázání u práce od rána do noci bylo přece jen nesnesitelné. A nebylo pomoci. Rodiče sevřeni nouzí otupěli к citům něžnosti. Nedostatek poháněl kategoricky к přičinění a tu musel všecken soucit, všecek ohled na útlý věk a nedostatečný vzrůst ustoupiti. „Chce se ti jíst, vzíti není-kde, tak pracuj!" bývala slova útěchy ke slovům a vzdechům malých přadlíků. O školu se tehdáž nedbalo; šlo-li pak dítě přece do školy, musilo si ráno před odchodem úkolek svůj odbyti, a sotva se domů vrátilo, hajdy zase ke kolovratu! —

Na statcích a v městských hospodářstvích „začala se" přástva hned po zasetí podzimním. „Když kvetou naháče, předou se potáče," říkali v České Třebové a v Kozlově: „Když kvete naháč, budem příst potáč."

V zimní době, pokud bylo mlácení, předlo se na statku časně ráno a večer, po vymlácení předli „ve dne v noci".

Ve statcích, nebyla-]i polní práce, musila čeleď do dne spraviti dobytek, pak sedlo se ke kolovratům a předlo se do 11—12 hodin v noci. „Tehdáž se musilo ráno a večer víc udělati než teď za celý den."