Při trhové přízi skousávali hlavičky v zubech, aby vypadaly malé, neboť se dle velkosti hlaviček soudilo, je-li příze hrubá nebo tenká. Tato byla vzácnější.

Větší množství příze vázalo se v m a n d e 1 e, t. j. ve svazky po patnácti přadenech. Čtrnáct přaden srovnalo sę v hromádku na sebe a patnáctým se převázalo. К převazování užívalo se též provázků z koudelné příze. Tak se vázala zvláště trhová příze v obchodech p x í z á к ů = p ř í-z a ř ů.

Svázaná příze ukládala se pak teprv na sýpku nebo jiné suché místo.

Nevezl-li někdo přízi.na trh, prodal ji přízákům. Byli to malí obchodníci, kteří chodili po vsích a lidem do oken volali, mají-li přízi na prodej. Koupili třeba i jen přadeno; někdo větší zásoby neudržel, nemelte do toho.

Přízaři doma přízi v uzlu přinesenou třídili dle tlouštky a pak ji teprv tkalcům nebo kupcům (faktorům) prodávali.

Přízi kupovali i neobchodníci, kterýkoli soukromník, jenž nemaje vlastního lnu a chtěje si poříditi dobré plátno, po částkách, jak mu prostředky stačily, se jí zásoboval. O takových se pravilo, že nakládají na plátno.

Kdo se o cenu příze zajímali, dávali pozor, jak povětrnost ukazuje na přízi (t. j. pranostika). Byl-li na rozeslání apoštolů ,,hrubý větr", platila příze (Herb.). Také platila ten rok, vál-li vítr na Máří Majdalenu (Sudislav). Je-li na Máří Majdalenu vítr dopoledne, připlatí přízi a plátnu do vánoc, pakli odpoledne, připlatí od vánoc (Říčky). Drahý pytel (t. j. drahá-li příze na plátno), lacino do něho (Říčky). *

Bývalo mnoho osob, že předly na výdělek. Práce lehčího druhu, možnost nevzdalovati se domova, к němuž z rozmanitých příčin byly připoutány, přiměly je hledati výživy v prádle.

Mezi ženami bývaly to hlavně chudé podruhyně, obstárlé osoby svobodné, chałupnice, výměnkářky a j. Také dívky svobodné, které nemohly nebo nechtěly jiti do služby. Ty a takové bud spřádaly len selkám nebo si ho pro sebe kupovaly a přízi pak prodaly.

Dlouhá Třebová. Len přijímaly pradleny odvážený. Najednou ho dostaly třeba kámen (20 „funtů"). Příze se pak opět vážila, při čemž se 1—ix/2 libry odráželo na vypadlé pazdeří. Pilná a zručná pradlena upředla za den 4 čteníky. Poněvadž v létech 1860tých, kdy byl korec pšenice až za 11—12 zl., korec žita za 8—9 zl., korec ječmene za 6 zl., platilo se od štuky 28—30 kr. r. č., vydělala si denně 10 kr. i méně.

V Herboticích dávali kolem roku 1830 od štuky 15 grošů šajnových (60- h). Hbitá přadle udělala denně ix/3 přadena, zhotovila tedy štuku za 3 dni a vydělala si denně 20 h čili 10 kr. r. č. (Uplně shodné s Dl. Třebovou, ač zprávy z odlehlých míst, z různých dob a od různých osob.)

V Kozlově platilo se pradlenám od čteníka šaj nový groš, od štuky tudíž 12 grošů neboli 24 kr. r. č. Poněvadž pak uznávali, že 24 kr. za 3 dni pilné práce jest malá odměna, přidávali trochu vařiva (krup nebo hrachu a p.) nebo kousek slaniny.

V Říčkách platili od polouchu tvrdé příze 5—6 kr. r. č.