Za libru nejlepšího lnu platilo se 28—34 grošů šajnových a napředlo se z ní pradeno a čteník, dohromady 80 pásem. Za to obdrželo se asi tolik, co stál len. Výdělkem byla koudel pozůstalá, neboť se vyvochlovaný len neprodával, pouze vytřený. Když koudel se skrockovala na vochličkách a spředla, vydala polouch příze, za nějž obdrželo se asi 8 grošů (32 haléře). Dl. Třeb.

Když byl pěkný len, dal na polovic, t. j. za polovici upředené příze zaplatil se len, druhá polovice byla za práci. Herb.

Len kupovali na trhu (v městě) a zase přízi tam nesli na předej.

Lnem se velmi šetřilo, ani vlákenko se při předení nezmařilo. Od dobrého s ním hospodaření záležel takměř výsledek.

Bezděky napadá při zprávách těch otázka, jak byli lidé s to za takových poměrů životních obstáti.

Byly to věru tvrdé časy a za našich dnů je těžko pochopíme; také již neuslyšíme ani vzpomínati „na ty staré, zlaté časy". Ale nepřišla-H neúroda, lidé uhájili živobytí i při praskrovných těchto podporách existenčních. Prvně nesmíme míti na mysli způsob života v době přítomné; neboť tak, jak žije nyní nemajetný dělník, tak nežil tehdy ani hodný sedlák. Vše odbývalo se prostě a střídmě, každá věc nad každodenní potřebu koupená byla přepychem. Byly tedy skromné požadavky. Ve stavení nekoupila se než sůl a pro muže tabák; vše ostatní musilo se doma opatřiti a to záleželo v několika málo podmínkách, jež byly: vlastní mléko, vlastní brambor, zelí a řepa, k tomu pak chleba aspoň pro neděli a v čas těžké (polní )práce. V Heřmanicich, Výprachticích, Herboticích a j. obcích byly velké statky. Sedláci drželi si však polností jen pro jeden potah, ostatní pronajali*) chalupníkům a zcela bezzemým podruhům, kteří pak byli s to držeti si kravku nebo nějakou kozu a nasázeti zmíněné plodiny, část pak obseli žitem a ovsem, nebo jen ovsem, z jehož mouky též se pekl chléb.

V panských lesích bylo množství věkovitých stromů — bukův i jedlí — přestaralých, že padaly a hnily. Tu nebylo o kousek paliva pro chudý lid. Steliva (mechu, listí a jehličí s větévkami) byly takové vrstvy, že se nohy bořily a loupalo se od země jako vysoké kožichy. Tehdáž nezáleželo vrchnosti na troše toho daru lesního. V podzimku, když nastalo suché počasí, dovolovalo se chudému lidu, aby se zdarma stelivem opatřil. Lid s dychtivostí očekával prohlášení vůle. Když pak hajní po obcích vůli prohlásili, tu se každý pídil, aby se zásobil. Chudší odnášeli o přetrž v pytlích a trávnicích. Časem se hajní rozdurdili a břemena jim na zádech rozřezali; ale proto měl přece každý dost, neboť vůle trvala 14 dní.

Bohatší směli si stelivo shrabovati na hromady, ale odvézti je směli až po šacování (odhadu) z lesního úřadu. Jakou cenu lesní ustanovil, taková se zaplatila; dražbou se neprodávalo. Hromady se dělaly nad dolíkem nějakým a šlapaly se. Někdy bylo tolik pod zemí, jako nad zemí. Zásobili se tedy i sedláci.

Pole a les poskytly půl živobytí ba i více, kd}?ž byl příznivý rok. Ostatní