rovinu plátna. Musí se tudíž dobře stlouci a pak krůčky povolí. Cul-kovina předená na hvězdě jest poměklá a tudíž lepší na outek.

Výše bylo pověděno, že přástva byla v zimní době výhradní výživou chudého lidu horského, v mnohých pak staveních po celý rok, a poněvadž pak chudí vlastního lnu neměli, že předli selkám, nebo si len kupovali.

V městech byly týdenní trhy na len a přízi, nejhlučnější pak v Litomyšli. Tam stávaly dlouhé řady vozů naložených lnem. Na trzích se len vážil na obecní váze. V Č. Třebové v průjezde radnice visí dosud od stropu hák, na nějž se zavěšovaly veliké váhy. Obecní vážný za určitý poplatek len vážil.

К vykonávání spravedlnosti ve svém úřadě byl zavázán přísahou, kteráž vedle jiných obsažena jest v rukopisném sešitku z doby vlády Jos. Jana Adama z Lichtenštejna (1684—1712), kteroužto památku chová museum českotřebovské.

„Závazek vážného" v knížce té zní:

„Já, kterýž jsem povolán v tuto povinnost za vážnýho, přísahám Pánu Bohu všemohoucímu, důstojné panně Marii bez hříchu neposkvrněné matce Boží, všem Božím svatým, J. M. knížecímu panu rychtáři, panu purkmistrovi a radě, obecním starším i vší obci města tohoto, že se chci v tomto povolání a ouřadu na mne vloženém věrně a právě chovati, jak к domácím, tak také přespolním spravedlivě vážiti a upřímně k tomu dohlížeti. A cokoliv od váhy peněz přijímati (se) bude, tu, kdež náleží, odvozovati a toho jinače nečiníc pro přízeň ani pro nepřízeň, ani pro jaké vymyšlené dary. Toho mně dopomáhej Pán Bůh všemohoucí, panna Maria, matka Boží a všichni svatí Boží. Amen."'

Za starý cent (56 kg) vytřeného lnu bylo 30—32 zl. šajnů; pakli platil, též 32—33 zl. L n á ř i zabývající se obchodem lněným chodili též po obcích a len kupovali.

Na trzích prodával se len i na klouby (bez váhy). Poněvadž však klouby nebyly stejné, nýbrž tak, jak tředle zatkla, proto se vážil i v malém. Byly klouby po 9 až 12 librách, ale též po 6—5ł/2 libře. Avšak i tu se prováděla š i d b a. Len pro trh určený, kladl se t. doma na vlhkou zem, aby zvlhl a zároveň zvláčněl.

V létech padesátých začali po lnu silně jezditi Irán z Čeňkovic (něm. obce) a mnozí z něho zbohatli. —

Přízi trhovou mohl denně prodati, tak hustě chodili po ní přízáci. Když připlácela, zrovna si dvéře podávali nebo volali lidem do oken: „Máte přízi?" Současně běhali lnáři; ti zase nabízeli len ke koupi, neboť jim kynuly výdělky. Chudý horal při tom nejhůře pochodil. Nemaje tolik, co by stálo za cestu do města, byl nucen kupovati od podomních lnářů a prodávati podomním přízařům. Lnáři mívali v pytlích na zádech odvážený len po librách i po půllibrách. Mnohý chuďas na více neměl. Zeny obchodnice nosily len v loktuších na zádech. Někteří lnáři byli zároveň přízáky a vyměňovali len za přízi.

Kdo byl již tak „zámožný", že byl s to koupiti si zásobu lnu na celý týden, chodil na trhy. Na sobotu chodilo lidí z hor na sta jako procesí do Litomyšle, kde byl zároveň i přezný trh. Do města nesla se příze, nazpět len. Vzdálenějším bylo jiti již od půlnoci. Českotřebovští tkalci, kteří jezdili