Ü v o d. Jest obecně známo, že lidová svatba naše vyznačovala se a z části posud se vyznačuje obřady a obyčeji tak hojnými a rozmanitými, že není, co by se jí v tomto pestrém bohatství zvykovém rovnalo. Obřady byly rozloženy po řadě dní, ano týdnův od námluv a smluv až po přestěhování nevěsty a stínání kohouta, jež se dálo v,třetí den svatební; účast na nich mívala téměř všecka dědina (chodiloť se zvát, „kde bylo okno") a nebylo jaksi ani možno uchýliti se od nich nebo je zkrátiti. Čest rodin na svatbě zúčastněných a především selská hrdost a pýcha vyžadovala, aby se svatba vykonala v plné nádheře forem v kraji obvyklých. Formy ty, v hlavní podstatě stejné, v podrobnostech dosti se-lišily, jak je zřejmo z dosavadních popisů svatby české, moravské, slovenské i slezské. Také ve venkovských městech a městečkách konala se svatba v celku způsobem lidovým, ale byla více omezena, netrvala tak dlouho, nemívala tolik účastníků, spokojovala se jen domem svatebním a j. Tím jsou dány základní rozdíly mezi svatbou vesnickou a městskou. Rozdílů těch vzpomíná také Bartoš*) a zřejmě o nich svědčí také tuto otištěný svatební řád z města Netolic.

Z řádu toho jde na jevo, že Netoličtí měli pro svatební „služebnictvo" — tak se říkalo mládencům spolu se starosvatem i jinde — jakési téměř cechovní zřízení, jímž mládenci byli ustaveni jako mkteré městské řemeslo. S nimi byli ve spolek sloučeni také muzikanti, a jako cechy řemeslnické, také oni dohromady měli „matku" pokladnici. Proto se níže některé „artykule", zejména 12., 13., 14. a 15. zabývají muzikanty. Jinde tvořili muzikanti samostatné „bandy", zvané po svém primariovi, a objednati si mohl každý, kterou chtěl.

Gakož w pržitomne důležitosti czely grunt a podstata na tom zaleži, aby geden z Panuw Mladenczuw**) zapržedniho Družbu dožádán gsaucz, a takowau powynnost k wykonanj к sobie přjgmaucz, netolyko k zastanj pržegate na sebe powynnostj spusobny a schopny skutecznie se wynachazel, anobrž take kolykžbykoly ginych Mladenczuw k poslauženj sobie na pomocz se dožádal, na to pomysly!, zdalyž take ty Osoby sobie równe w schopnostj zwolyl a wybrał, tak take kdiž zwoleni Mladenczy swau wuly к žádosti pržedního Družby pržipogegi a tuž Službu wykonawatj se podrobiegi, ge-gych powynnost sebau pržinasseti bude, bez wssy wegmluwy, odkladu, tež gakeho kolyw sporowanj (:w cžas nastale potrzeby:) to wsse, czožbykoly gym S t a r s s y Družba rozkázal, cžihitj, geg uposlechnautj, a s nim se ržiditj, naproti cžemuž wssak ale Družba pržedni s swymy Mladenczy we wssem .stegnie posluhugycze, pracze se wzdalowatj, z ni se wytahowatj, aniž na gednoho, neb druhého se bezpecžitj, tim myniegi na gednoho neb druhého wycze pracze nežly sam na sebe wzkládatj zadne moczy mytj nema.

K a r t i k. i. Na rozdíl od zvyklostí v jiných krajích netolický řád činí „jednoho z pánů mládenců předním neboli starším družbou". Tento přední družba má zde týž úkol, jako jinde družba, jinak tlampač, nebo řečník, smluvčí, starosta, místy i starosvat zvaný. Ale tlampač jinde nikterak nebýval mládenec, nýbrž mnohem častěji starší, ženatý muž, který měl