v tom případě vždy byla méně obřadná a mnohem prostší i tišší. Tu se řád netolický shoduje se zvyky jiných krajů, ale zároveň ukazuje, že úřad mládenců býval i tam prvotně čestný.) — O nádobí, jež i v nej zámožnějších domích se přivypůjčovalo, starati se všude náleželo jen hospodyni a domácím ženským.

Dalegi pak wywstanaucze od Stolu, sobie popijegi, pozwane Osoby do pržibytku, kdež by zwolen byl, pocžestnie wedstj, žádného doma nezanechawatj, pak do chramu Panie k Czyrkewnj Copulatj bezSmychu wažniepo paru pruwod ucžinitj.

Po wykonane Copulatj wssak nawraticze se w mjsto к Stołowani prži-prawene, poniewadž nyniegssych czasuw ten gest obyczeg, že Panj Hostj bez wykazanj od Družby mjsta, samy sebe dle pohodlnostj swe na wzacztniegssych Swadbach sazegj, nicz wssak menie prži sprostieg-ssych Swadbach tento poržad pozorowan bytj ma: aby dle Pana Ženicha a Panny Newiesty pro Franczimmer, pak podle powolanj, dustogenstwj a Stawu jednoho každého Swadebnika, obwzlasstie pro wzacztniegssy Hostj pržezpolnj, od Družby mista pržihodlna zaopatrzeń a, as przislusse-gyczy ucztiwostj wykazana byla.*)

K a r t i к. 4. Než se jelo nebo šlo do kostela, konalo se mnoho rozmanitých obřadů. Z nich některé, na př. zavírání nevěsty do komory a dobývání se na ni a vyprošování i vyplácení se strany ženichovy, jsou bezpochyby symbolické přežitky dávných svateb, založených kdysi na jiných základech; jiné, jako odprašovaní rodičů i vší obce a udílení požehnání jsou projevem hlubokého citu, který se ostatně nejrůzněji ozývá z četných písní svatebních, jež zněly také na cestě na oddavky. Po oddavkách zastavili se svatebčané zhusta v hospodě a veselili se tam, až jim ze svatebního domu vzkázali, že oběd jest hotov. Při obědě — tak se říkalo bohaté hostině — za čestný byl pokládán stůl, za nímž seděla nevěsta. Její místo po dávném obyčeji bylo v koutě u rohu stolu ,,na dvou lavicích", t. j. kde se dvě lavice sbíhaly. Vedle ní seděla s jedné strany starší družička, s druhé (kde byla v obyčeji) stará svatbí. Ženich někde sedal vedle nevěsty, v některých krajích však vůbec ani nesedal mezi hodovníky, spokojuje se spolu s mládenci místem v kuchyni. Jinde bylo jeho místo pod pecí v koutě světnice, jinde u stolu, který byl naproti stolu nevěstinu; zvláštností jeho pak bylo, že měl stále — i při obědě — klobouk na hlavě. Hosté, kteří požívali zvláštní vážnosti (na příklad farář, panští úředníci a pod.) vždy byli usazováni za stůl nevěstin; jinak si sedl, kam kdo chtěl.

Po Stolowanj ma se ten od Mladenczuw Starobylý Obyczeg zachowawatj, by Panům Swadebnikum se wody wonne, žadnym Spusobem ale negak zle zapachagiczy, s cžistym Umywadlem, a rucžnikem pro umytj, a utrženj rukauch pocžestnie, a s naležitau pozornostj podawało, a tak od prwni tabule až do poslednj к Swadebnikum dochazegycz posluhowalo.