ji zapredala, nevěděla ona příst. A na zkoušku ji vzal před sobášem do té komory, dal jí přeslici, jabĺčka na poslinek, furku a i vřetena, a zažal jí světlo, a posadil ji tam. „Jestli toto všecko mi opřadeš, budeš mojí ženou."

Ale ona naříkala a plakala, a preklínala se tam, „kéž by aspoň čert přišel, aby mě naučil přast", a na maminku vinu dávala „ked mě ta maminka tak zapredala." A v tom oka mihu otvorila se s c e n a, a přišel malý Janko v červené čepičce, a povídal jí: „Já tě naučím zlaté nitky přást, ked mě budeš na takto rok tu čekat.

a trikrát oběhl okolo Aničku. „Takto, Anička, takto, takto,- takto, Anička, takto, takto," tak ji naučil zlaté nitky přast.

Tak přišel ten pán ráno do svojí komory, ani svým očím nevěřil — tak se ta komora ožahovala od samého zlata, místo koudele byly zlaté niti poukladané. Potom si ji vzal za svou manželku. Potom urobili teda svatbu. Sebrali se. Ai teda dostali malého chlapečka, ked měl docházet rok. Tak ona neměla žádné veselosti. Tak ona jen .plakala, želela, s ním neměla žádné veselé výpravky. Tak ji on zpozoroval v tom, že se musí nad něčím trudit. Tak se jí jeden ráz ptal: „Co ti je?" Tak se mu přiznala. „Co že ty myslíš, že jsem to já s boží pomocí upřadla na ty zlaté niťky? Já jsem byla přinucená se preklínať a čerta na pomoc volat. A tak jsem mu já nejprv musila slíbit, že ho budu čekat za rok v té komoře na tom místě." Potom byl ten její muž velmi žalostný, a povídal, [že půjde] kde by jí mohl nějakou pomoc vyhledat.

A velice pršelo, a chtěl se ukryt před tím deštěm, a vešel pod nějaké ukrytí, aby naň nepršelo, a on zaslyšel hlas nějaký, a ted ten hlas očul. Šel do také díry dále, a počúval tichučko, a viděl zdálky takový stolíček, a u toho stolíčka Janko v červené čepičke tancoval okolo a běhal a zpíval si

a skákal "kolem stolu.

Ten její muž zapsal si to jméno a šel domů, pospíchal, a svoji ženičku potěšil. A teda ji to naučil, jak to má povídat v noci. Tak o tom čase ona měla už tam sedět pod přeslicí, vřeténko také měla mít v ruce, a čekat toho jistého čerta. A když teda čas přišel, otvorila se scena, malý Janko v červené čepičke začal si zpívat:

A ona skríkla „Ty jsi Martinko Klimdaš", a on se pořád propadl a tou