str. 234
čepicí zlostí plesknul přes tu scénu, díru udělal tou čepicí a — šup do pekla. No tak si vymohl dobrý muž ženičku z pekla, na a tak už je konec.
Vyprávěčka: Pí. Čechvalová. Zapsal V. T.
Poznámka. Pohádka tato jest velmi podobná versi ze Zvolenská, vytištěné ve sbírce Boženy Němcové Slovenské poh. a pov. I. str. 137 sl. č. 12. Jméno „čerta" této krakovanské verse zdá se býti pokaženo z Kin kaš Martinko, jak zapsala Bož. Němcová. Odchylky mezi oběma versemi jsou nevelké. Úvod krakovanské verse jest z inačen, u В. Němcové původnější. Jméno „mužíčka v červené čapce" má Helenka ve zvolenské versi uhodnouti do tří dnů a mimo to ještě, z čeho jsou jeho botky „z podivné látky" udělané. Podle Čechvalky má dívka na tom místě čekati za rok a říci mu jeho jméno. U Němcové vyslídil to vše jakýsi žebráček, kterého Helenka byla nakrmila svou vlastní večeří. U krakovanské vyprávěčky vlastní manžel panin jak na př. v moravské versi. Jest to verse látky silně rozšířené. Srv. mou rozpravu „Tom Tit Tot" v Zeitschrift des Vereins für Volkskunde" 1900, str. 254 sl J. P.
III. [Lampa Aladinova. Nejmladší verse. Obsah a detaily.]
Pastýř pase u strýce ovce, má psa, dostane od něho (?) prsten. Když zakroutí prstenem, dvanáct mládenců se zjeví: „Co vykážou mladý panko?" Přeje si poprvé tlusté ovce, podruhé koně a šaty, jede к princezně, vrací se z pastvy, říká, že se bude ženit s princeznou. Potřetí к námluvám staví od strýcového domu do královského „půrku" sloupy na dvanáct kroků od sebe ve dvou řadách, cestu kryje prkny, na každém sloupu kanárek ať zpívá, a všechno červeným suknem ověšené.
Po veselce jde na hon, žid přijde к princezně prodávat zboží, ukradne prsten ,,[ti smrlníci smralaví všady okrádajú člověka a dušu by dovedli vyškrabat]," dá zámek od mládenců do devadesáté sedmé země přenést.
Pastýř hledá ženu, nabízejí se mu pes, kočka, myš. Přijdou к moři, kde je ten zámek, pes přenese kočku, kočka myš, plavou až do toho domu. Zid spal, prsten měl v hubě, hubu zalepenou papírem. Myš rozežrala papír, vzala prsten, kočka ňamčéla, pustili ji ven, odnesla myš. Plovali ke břehu, myši prsten u kraje vypadl, ale zas ho našli. Pastýř si dá dům přenést, žida povážou, čtyřmi voly roztrhat. Zapsal V. T.
Vyprávěčka: Pí. Čechvalová.
Poznámka. Rozbor českých versí této látky podal dr. V. Tille v „Povídkách sebraných na Valašsku r. 1888". Národopisný Sborník VIII., str. 99 sl. Srv. R. Basset Nouveaux contes berběres č. in, str. 343 sl. J.P.
Milíř na Cernokostelecku.
V nepatrném zbytku udržuje se ještě do dneška v okrsku černokoste-leckých lesů pálení dřevěného uhlí v milířích. Ale proslavené „černé" lesy, od nichž Kostelec svůj přídomek obdržel, mizí očividně (hlavně bukové a jedlové) a s nimi ustupuje i milíř. Pouze u dvou vesnic: Zváno vie a Vo-
|
