str. 236
úplně „tyk" a otvor tím vzniklý zaplní nepříliš pevně štěpinkami. Nejvýše hodí se několik „plňků". To jsou kusy hrubých štěpin na čtyřikrát přepilo-vaných — tedy asi 20 cm. dlouhých — a pak na drobno rozštípaných. Na ty položí se kousky vyschlé kůry, dřevěného uhlí a suché slámy — a mdíř se v tom místě podpálí. Oheň postupuje po drobných štěpinách středem dovnitř. Dvě hodiny po zapálení se nahoře milíř znovu odkryje a místo shořelých štěpin nasypou se nové „plňky". To děje se znovu za nové 3 hodiny, za 4 hodiny, za 4 hodiny, za 5 hodin a konečně za 6 hodin. Milíř hoří a je hlídán pět dní a čtyry noci. Oheň nesmí nikde zprudka vyrazit, ale aby úplně snad nevyhasnul, pomáhá se mu maličkými otvory, jež se dle potřeby otvírají nebo ucpávají. Dle těch pozná se též, jak daleko pálení postoupilo. Táhne-li z otvoru kouř modrý, je už oheň tak daleko, jde-li plavý, nikoliv. Když milíř dohořívá, odhrabe se asi 20 cm. vysoko z dola mour, oheň vyšlehne a zaleje se. Po té odhrabe se i ostatní mour a uhlí se vyndá, což slove „vyhrabování". Co je žhavé, zaleje se, ostatní uhlí rozloží se к vychladnutí. Nářadí uhlířské je sporé: Žebřík, konev, staré necky, sekera, pila, hrábě, koš, lopáč a háček na tyči к strhování chvoje s vysokých smrků. Zvyklostí a pověr neznají, „uhlíř se ničeho nebojí, to není jako mlynář". Z jednoho milíře: ze 14 m.3 měkkého dříví získá se asi 18—22 metráků uhlí, metrák průměrně v ceně 8 K. Výdělek je čím dál skrovnější, ježto dříví značně při-dražuje. Hlavními odběrateli jsou cukrovary v Cerhenicích, Čes. Brodě, Čakovicích, Uhříněvsi, Labském Kostelci a t. d. vedle sléváren v Bubnech a j. poblíže Prahy. Ježto sami za obchodem jezdí, pálí se zpravidla v inter-vallech dlouhých dle toho, jak brzy zboží odbudou. Ve Zvánovicích pálí nyní Václav Pác a Jan Springi. Jaroslav Nauman.
LITERATURA.
Lidová čítanka moravská. Uspořádal František Bílý. Nakladatel E. Šolc v Telči.
Krásná myšlenka f Fr. Vahalíka vydati lidovou historickou čítanku moravskou stala se konečně skutkem. Původní program její byl rozšířen i na Moravu současnou, a za redakce Fr. Bílého dostala se do rukou čtenářstva kniha, v níž řada Moravanů předvádí nám bývalý i dnešní stav Moravy po všech stránkách. Poněvadž český lid na Moravě zachoval si v míře mnohem větší národní svéráznost nežli v království, jest přirozeno, že dosti místa v čítance věnováno jest národopisu. Článků к němu se odnášejících chceme si zde všimnouti.
Ráz kmenů moravských (str. 397—419), kterých Čítanka vedle českého kmene rozeznává pět, snaží se vystihnouti tolikéž autorů a píší O. Bystřina o Hanácích (str. 397—402), Frant. Kretz o Slovácích (str. 402—405), M. Václavek' a M e t h. Jahn o Valaších (str. 405—409), a to první o kraji a lidu, druhý o povaze Valachů, M. Václavek o Laších a Lašsku (str. 410—414) a F r. V. Autrata o Horácích (str. 414—419). Byli bychom ovšem poučeni lépe, kdyby úkol ten byl vzal na sebe jeden autor a kdyby byl ukázal na shody a rozdíly v povaze a způsobu života jednotlivých kmenů, anebo aspoň kdyby byli všichni s jednoho hlediska snažili se podati nám
|
