slova, jest tvrzeno správně; také v našem lidu lze se o tom často přesvědčili, právě jako o tom, že slova udržují se spolu s nápěvem. — Zajímavé jsou uvedené příklady písní, které se zachovaly v lidu po staletí. Některé z nich změnily se v tom, že prve byly zpívány od dospělých, kdežto nyní staly se majetkem dětí. Příklad však, který autor uvádí ze slovenských koled (zove je „Koledo-Gesang"), se sem nehodí a jest dle zastaralého pramene podán nesprávně. Praví totiž, že v Srbsku posud chodí dospělí mladíci po koledě, zpívajíce písně ,,mit dem Refrain: ,Koledo', kdežto v Čechách zpívají týž „Koledorefrain" o vánocích jenom české děti. Koleda srbská — právě jako ruská, zejména na př. maloruská koleda na Pokutí — byla a jest prostě zcela jiná než česká. Také písně kolední u nás a zmíněných Slovanů velmi se liší. Autor by byl měl pro svůj doklad dokázati, že u nás kdysi také dospělí obcházeli se zpěvy koledními, jako nyní děti. U nás činili tak ve středověku kněží a učitelé se žáky, pomáhajíce si tím к obživě, ale toho nelze počítati ku zvykům a zpěvům lidovým. — Pojednav o místech, kde písně vznikají, autor přechází к výkladu, jak se písně šíří. Uvádí-li tou příležitostí, že ve Skotsku každý pocestný — třebas nebyl pěvcem z povolání — hned dostával nocleh, uměl-li vyprávěti novou pohádku nebo zazpívati novou písničku, připomíná nám ta zpráva podobné věty Holečkovy o jihočeských sedlácích. Zároveň však jde odtud na jevo, že Bockel nečiní (a toho tu nacházíme časté doklady) náležitého rozdílu mezi zpěvem lidovým a umělým ; zpěvy potulných rytířů, o nichž činí zmínky, nenáležejí klidové poesii. Také satyrické popěvky, jimiž se škádlily za reformace strany náboženské (popěvků z hnutí husitského autor neuvádí) lze sem klásti jen nanejvýš opatrně. Vhodné jsou zmínky o šíření písní válečnými pochody, vystěhovalectvím a výměnou mezi národy téhož kmene. Důkazy o tom z písní slovanských jsou odbyty několika povšechnými slovy. Na Srbech lužických Bockel ukazuje, jak i cizí kmen, v tom případě Němci, působí na látky písní slabšího souseda. Myslí-li však, že stejným vlivem působili Němci na lidovou poesii českou a polskou, je na omylu. Látková shoda několika našich ballad a legend se skladbami německyhni mnoho tu neváží ; nutno ji vykládati právě tak, jako shodu v látkách pohádek. Naproti tomu mohly ovšem býti uvedeny německé písně z krajů poněmčených, jichž český původ jest patrný pozorovateli nepodjatému. ,,Die Lumpen seint Lumpen", položena na str. 180., měla raději odpad-nouti jako všecky doklady z výrobků „poesie" kramářské, jež se ujímají právě tak rychle u Němců, jako jinde. Autor tyto výrobky, u nás popravu Bartošem odsouzené, nejednou blahovolně shrnuje do pravého básnictví lidového.

V rozpravě o závodech ve zpěvu, v nichž na př. chasníci před děvčaty druh druha hledí překonati, Bockel podává několik zajímavých zpráv historických a hojnost údajův o obyčejích národů románských; o Slovanech však tu není zase nic. — Protože písně mají na člověka i na přírodu přímo kouzejný účinek — vykládá autor dále — věřeno v nadzemský původ jejich. (Srovnej ve slovenské písni o zpěvankách : „či ste s něba padly?"). V dokladech, v nichž spisovatel činí věcné závěry též z nadsázek a jiných příkras písňových, dospívá také к účinkům písní válečných u dřevních Němců. Tuším, že by byla nejvýmluvnějším příkladem naše píseň „Kdo jste boží bojovníci", jejíž zvuky, jak známo, velmi působily na vojska německá. — V nej bližším odstavci, nazvaném „Optimismus v lidovém básnictví", autor přechází ke vnitřní stránce písní. Ukazuje, jak si písně představují život záhrobní, jak v nich vládne idea spravedlnosti, jak smý-