cionalní; 2. tradice zachovávané ve zvycích a obyčejích lidových a v jeho . názorech. První obsahuje: povídky, písně s nápěvy, přísloví a říkadla, hádanky hry dětské s případnými veršíčky; druhá zvyky v životě obecném, právní a j., víra a představy o světě nadpozemském, bájeslovný výklad jevů přírodních, pověry a obyčeje týkající se hvězd, meteorů,, předmětů a bytostí přírodních, pramenů, skal, zvířat, rostlin atd., k tomu dalo by se připojiti ještě oddělení zvláštní o náboženství v pravém slova smyslu o názorech a obyčejích lidových „folklore křesťanský". Jiná by pododdělení byla lidová medicína a lidové umění.

Pan Gaidoz vyslovuje se mimochodem (str. 185) proti tomu, že by se velké události byly zachovaly v paměti lidové, že prý velké události přehrnou se přes povrch jak voda přes mramor. V této všeobecnosti jest to zajisté nesprávný výrok, jak nám jasně dosvědčuje epická poesie jihoslovanská a ruská.AR@jpa.

*

Schweizer Märehen. Anfang eines Kommentars zu der veröffentlichten Schweizer Märchenliteratur. Erste Fortsetzung. Von Prof. Dr. S. Singer. Bern, Francké 1906, str. VI + 167.

Prvního svazečku této práce, vydaného r. 1903, dotknul jsem se krátce ve svých „Pohádkoslovných studiích" str. X. V sešitě dalším, který leží před námi, pojednáno o řadě látek povídkových. A sice 1. o „Popele e" (str. i—31). Na základě zmínek o této látce u Geilera von Kaisersberg rekonstruuje spis. její obsah, jak ji asi znal jmenovaný štrasburský kazatel v 2. pol. XV. stol. Probírá a kritisuje její, málo lidové verse — ukazuje tím, že možno i literárních zpracování třebas neumělých používati pro studia látkovědná a pohádkoslovná — jakož i jiné novější verse. Rozbírá románská jména rekyně této látky a dospívá к výsledku, že pohádka tato pronikla z Provence do Německa a odtud к Slovanům; o vzniku jejím nevyslovuje se určitě, jen že byla nejspíše v Egyptě vzdělána a zdokonalena. Jméno její Maria legno, Marie robe de bois, Kattie Wooden loak a p. přináleží vlastně jiné látce, totiž „Peau ďáne", znamená to zvláštní úkryt, šat, ve kterém dívka utekla od otce, bratra, když. chtěli ji učiniti ženou. S vlastní látkou o popelce to nesouvisí, a nemělo by se tedy směšovati. V 2. pojednání „K r e j č í a poklad" (str. 31—89) rozebrány pověsti o dobytí pokladu hlídaného drakem, o osvobození zakleté dívky polibky, různé anekdoty, písničky a vtipy o krejčím; konečně původ představ, již byly základem pověstí o dívkách v draky-hady zakletých nad poklady a j. 3. Ukázán vlastní, pramen Sutermeisterovy povídky „Der einfältige Gesell", kdo má nej krásně] ší sen, sní celý chléb (str. 90—98). Singer nepouští se do rozboru této velice rozšířené anekdoty, kterou zpracoval mimo jiné též Gogolj ve svém „Revizoru", ani nepoukazuje na jiné její rozbory jako Clouston, Pop. Tales and Fictions, II., 86 sl. 5. Několik poznámek к legendě o italském mladém vévodovi v ráji (str. 99—139), srv. Köhler, Klein. Schrift. П., 224sl. -6. „Kůstka" krvácej í c í vyzradí vraha, když se jí po dlouhé řadě let dotkne (str. 139—148), srovnány hojné verse švýcarské a připomenut známý právní zvyk. 7. Několik poznámek (148—151) o krejčím, vojákovi a j., jak se lstivě vplížil do nebe, sedl si na svůj ranec. — V posledním 10. odstavci pojednává spis. o některých, hlavně švýcarských versích látky o boji s draky o krasavici.

Prof. Singer sebral v knize té své universitní přednášky o švýcarských pohádkách, hlavně podle sbírky Sutermeisterovy. Jeho výklady zasahují