str. 247
šířené. Srv. Národop. Sborn. IV.—V., 137. Anthropophyteia, L, 299, č. 239, ale povídka sama svým obsahem se zcela odlišuje.
Č. 62, str. 259 sl. „Košile světcova" zcela stejná s povídkou zaznamenanou od Nicolaidesa, č. 44, str. 155.
Sbírka vychází nákladem velmi skrovným, pouze v 230 výt., svazeček stojí 20 franků, a tím zajisté jest vyloučena možnost, že by pronikala za úzký kruh odborníků a — bibliofilu. J Polívka.
*
Ко дню семидесятилетия Васшия Васильевича Радлова 5. января 1907 года. С. Петербург. Ими. Акадеипя наук 1907, v. 8°, str. iii.
Kniha obsahuje 1. bibliografii prací ředitele musea antropologie a etnografie zřízeném při akademii věd v Petrohradě, V. V. Radiová, velice zasloužilého, zvláště velkou svou publikací tradic turských kmenů jihosibíř-ských a jinými hojnými pracemi o turských jazycích; 2. přehled vývoje řečeného musea za 12 let ředitelské správy jubilantovy od r. 1904, kdy přešlo řečené museum do vedení historicko-filologické třídy akademie věd a jejího člena V. V. Radiová. V 2. části spisku vyličuje se zevrubně, jak především neúmornou energií V. V. Radiová bylo toto museum ze svých takřka chaotických poměrů r. 1894 dovedeno na nynější svou výši. Zvláštními vědeckými expedicemi především soustavně doplňovány sbírky, které byly nesmírně již obohaceny sbírkou nashromážděnou na cestě někdejšího následníka, nynějšího císaře Mikuláše II. po východě r. 1890-1891, zjednány nové prostornější místnosti, získány nové vědecky vzdělané síly, zvýšen budget na nynější obnos 11.900 rublů, ze kterého poměrně stále ještě nevelkého, pouze 3000 určeny na zakupování nových sbírek. Mezi tím se změnil také dosti značně program musea. Kdežto dříve mělo býti hlavní úlohou musea studium Ruska, co bylo obsaženo také v dřívějším názvu toho musea, kladl se potom důraz na to, že cílem etnografického musea má býti znázornění vývoje lidské kultury, a proto nesmí se museum obmezovati jen na určitější území aneb jeden jen národ, než obsahovati všecken svět. Sbírky byly podle toho uspořádány přesně dle kulturně-etnického principu,. a uvnitř každé takové kul-turně-etnické skupiny seřazeny předměty podle jich účelu a úlohy v kultuře; tím podle mínění právy musejní bylo dosaženo jak systematičnosti pokud možno úplné, ak i nejvyšší přístupnosti a přehlednosti předmětů. Tak obsahují hořejší sály buddhism (máme tu ještě vestibul a schodiště), Mongolsko, Japonsko, Koreu, Čínu, Indii, Indo-Čínu, Malajský archipelag, ostrovy Tichého oceánu, Australii a Afriku. Sály dolejšího poschodí pak objímají: severní a jižní Ameriku, Sibiř, střední Asii a severní pobřeži Evropy. Sbírky rostou tou měrou, že již nevyhovují dosavadní místnosti. Vlastní ruská a slovanská etnografie jakož i etnografie západoevropská jest z programu musea vlastně vyloučena, třebas zajisté i ta jest nutná ke studiu „evoluce lidské kultury" neméně než etnografie kulturních národů východu asijského. Ve zvláštní části spisu (str. 60 sl.) vypsán jest speciálně vzrůst musejních sbírek podle jednotlivých oddílů: amerických národů, asijského Ruska i krajního severovýchodu Asie, přiamurského kraje atd. Zprávy o oddíle antropologickém, sbírce kraniologické, archeologické, o knihovně uzavírají knihu. Jest opatřena hojnými illustracemi ze sbírek musejních, ale ty jsou bohužel bezejmenné. red.
*
Albrecht Keller: Die Schwaben in der Geschichte des Volkshumors. Freiburg (Baden), J. Bielefelds Verlag 1907. 8°, str. XVI + 388. Roztomilá tato kniha, napsaná jak s velikou učeností tak s vřelou
|
|
