str. 248
láskou к rodné zemi, nemá jen užší lokální ráz a význam. Sáhne po ní se ziskem i ten, kdo by se chtěl podrobněji obírati povídkami kocdurkovskými, i ten, kdo by chtěl zpracovati tradice o jistém kmenu, jak se časem nakupil}' v literatuře a v ústech lidu. Proto budiž zde na ni stručně upozorněno.
Spis. učinil si úkolem vyšetři ti, jak se mohly právě na Šváby nakupiti různé kocourkovské povídky, jak právě se švábský kmen stal centrem všech možných směšných historek, terčem vtipů a úsměšků se strany ostatních kmenů německých. Ustanovuje pak na základě přesného studia literárně-historického, kdy a za kterých poměrů socialně-politických se to stalo. V staroněmecké době byly již zaznamenány některé žertíky, ale jsou příliš ojedinělé. Ve věku rytířském však umlkají, za Hohenstaufů hráli Švábové vynikající úlohu jako rekové vyhlášení svou udatností a neohrozeností, takže stáli v čele německých kmenů a dlouho tuto svou přednost při veřejných příležitostech hájili. Na sklonku středověku se znenáhla mění radikálně tyto poměry. Poklesla šlechta, vzmáhalo se měšťanstvo a tím mění se též ráz literatury, zvláště potom po vynalezení knihtiskařského umění. Zaznamenávají se nyní hojnou měrou povídky, žertíky, vtipy, úsměšky ą úštěpky kroužící mezi lidem. V XV. stol. začínají jako hlavní příznak Švába vytýkati jeho prostoduchost a přihlouplost a XVI. věk umí vypra-vovati již řadu švábských kousků. Spis. sleduje bedlivě všecky tyto hojné sbírky facecií, švanků od Jindřicha Bebela až po Martina Montana, H. W. Kirchhofa, Hans Sachsa a j. Probírají se pak podrobněji tyto „švábské kousky" (str. 108 sl.). Tu mimo jiné uvádějí se hojné veršíky o různých kmenech německých i sousedních neněmeckých, zvláště Češích, Polácích a j. z Kirchhofa, Hans Sachsa aj. Pro naše ženy zvláště lichotivé jest, že od Jindřicha Bebela počínaje u řady německých veršovníků požaduje se na krásné ženě, aby měla hlavu z Prahy, z Čech (str. 234 sl.). Český mnich řadil se hned к švábské jeptišce proslulé nerestným životem а к polskému mostu, který za nic nestál (str. 243 sl.). O polském mostě jiné přísloví řeklo, jak jest chatrný: „Polský most, německý půst, vlaská nábožnost, vše to ničemnost" a p. (Čelakovský, Mudrosloví, 460). Velice zajímavé jsou na str. 252 snesené anekdoty, jak místy ztrestali, zbili Ukřižovaného pro neúrodu a j., stejně tedy jak černoši nakládají se svými fetiši (str. 252). Velmi mnoho jest sneseno zpráv charakterisujících mravy a obyčeje, zpustlý život vládnuvší po středověk ve všech kruzích. Pro lá.tkovědu speciálně jest důležitá kap. 8. věnovaná „Historii o sedmi švábích" (str. 304 sl.), kde se sleduje celý její vývoj od XV. stol. až к zpracování Auerbachovu a jeho napodobovatelům, a kap. 9. promlouvající, krátce o povídce o Švábovi, který snědl játra (srv. o tom ČČM. 1892, 484 sl., Národop. Sborn. III., 109 č. 24). J.. Polívka
*
Guide to Skansen I. The Historieal and Etnographical Department of Skansen. A Short Guide for the Use of Visitors by Axel N i 1 s s o n. Translated f rom Swedish by Nils Keyland. Published by the Northern Museum, Stockholm. Printed by Bröderna Lagerström. Stockholm 1906, str. 100.
O proslulém štokholmském „museu ve volné přírodě" ve Skansenu, podal řed. Fr. A. Šubert zprávu ve Sborníku národopisném VI., r. 1900. Jeho popis některých význačnějších lidových staveb v tomto museu umístěných, nepouštěl se ovšem hloub do odborného lidovědného oceňování těchto staveb, jakož vůbec těžisko jeho článku bylo v jeho propagační tendenci. Od těch dob, co viděl náš český cestovatel znamenitý „Skansen", byl tento
|
|
