jí šlo kolo naprázdno. Tvrději spícím dávali pod nos česnek, šňupavý tabák а р., nebo je kropili studenou vodou, drhli sněhem a j.

Aby kužel byl sporý (pomalu ubýval), dávali do něho h á č e к ze žáby.

Každá pradlena upředla pro sebe denně, „aby rodiče nevěděli", což ovšem matkám bylo veřejným tajemstvím, 3 pásma příze, která se na obe c-ním (t. j. společném) motovidle motala. Když byl polouch, sundal se a předlo se dále. Tomu se říkalo p ř e p ř á d á n í. Příze se pak nesla na trh nebo někdo v místě ji koupil a výtěžek obrátil se na rozchodník (besed u). V Říčkách strojily se rozchodníky dva, první na dlouhou noc před štědrým večerem (viz Hnátnice), druhý na konci zimy. Kdo chodil do přástvy, toho holky pozvaly. První beseda .držela se slavně. Pekly se koláče z měřice mouky a smažily koblihy, na které bylo 2 čtvrtce nejlepší mouky a 5 liber převařeného másla. V pozdějších létech, když pití kávy stalo se zvykem, vařila se i káva a co ještě, která bohatší přinesla „na víc". Hoši opatřili jako jinde pivo a kořalku a přivedli flašinetáře.

Po druhé besedě, vlastním to rozchodníku, přástva společná přestala; ale doma předlo se i dále.

Herbotice. Chudý kraj, chudý lid. Jinde předly hlavně ženské, z mužských obyčejně chasa; v horách předl kde kdo, ženy, muži i děti. Přástvy scházely se dle pohlaví také dvoje. Do mužských přástev chodili"svobodníci a vdovci, ženáči měli přístup do obojích; do ženských chodily i děti. Avšak chasníci přicházeli též za děvčaty; co pak by bylo bývalo bez nich po přástvě.

Před první přástvou sešly se dívky a umluvivše se odebraly se společně clo stavení, kde chtěly míti přástvu, požádat hospodáře a hospodyni

0 dovolení. Obyčejně měly dvě, tři místa zároveň, kamž v určité dni se scházely. Do hodů (t. j. vánočních) předly hochům „na rozmaryn", vlastně na rozchodník, neboť se odbývaly i tu dva rozchodník}', vánoční a velikonoční. Byla tedy dvojí přástva dívčí, do vánoc a od vánoc. Jest-li se někomu v první přástvě nelíbilo, našel si od vánoc jinou.

Se strojením rozchodníku, zde vlastně r o z c h o d n i c e, bylo v chudé obci nesnadno. I bylo jest připravovati se na ni hned od prvopočátku. Jak dívky, tak hoši přepřádali nad ustanovený úkolek. Chudí smotávali každý den, aby viděli, co jim po úkol ku přebývá. Nebylo toho mnoho a proto hostina o rozchodnici nebyla tučná. Ustrojila se zapražená nudlovka (polévka), lukše (mastné nudle), krupičná kaše nebo něco pod. a zapíjelo se kořalkou. Tance nebylo v první rozchodnici ani v druhé, nebyltě ani v advente ani v „pustě" k tomu příhodný čas. Zbožné mysli lidu to ani nepřipadlo a přímý trest s hůry by byl očekával hospodáře, v jehož stavení něco tak hříšného by se bylo provádělo.

Do druhé rozchodnice, která se pořádala na škaredou středu nebo na zelený čtvrtek, přinesly holky mimo to, co vyneslo přepřádání, každá nějaký přidánek: trochu mouky nebo mléka, vejce, křížaly na povidla а р., hoši pak dobrou kořalku. Čas krátili si přástevníci jako všude jinde; vypravovaly se denní příhody, pohádky a pověsti o strašidlech а р., zpívaly se nábožné

1 světské písně, žertovalo se a smálo.

Dívčí přástva začínala hned ráno a trvala od snídaně (9 hodin) do večera. Večer šly přástevnice, pokud měly na starosti dobytek, spravovat a povečeřet, po návratu předlo se zas až do půlnoci. Některý večer přicházeli za děvčaty hoši. Den nebyl určit a proto panovalo zvláště v pondělí a ve středu, kdy nejčastěji přicházeli, mezi děvčaty napnutí. Nešli-li dlouho,