sedla si některá zády ke dveřím na zem a čarovala. Vzavši si na špičku pravé nohy odložený střevíc, říkala:

To říkajíc, ukazovala rukou i nohou v strany jmenované, při posledním slově pak vyhodila střevíc přes hlavu. Padl-li špičkou ke dveřím, zlé znamení, pakli ode dveří, mohlo se očekávati, že přijdou.

Z přibylých hochů vyznamenávali se zvláště vysloužilí vojáci hovor-ností, vtipem a šprýmem. Uměli nepochybně také dobře prášiti.

Jako jinde, tak i v H. vedlo se podřimujícím dívkám zle; přetírali jim ■tvář „mokrou haclrou" nebo shasli světlo, utichli a jeden ji po tmě zašimral stéblem pod nosem. Když pak se probudila a úžasem vykřikla, měli z toho všickni přenáramnou radost. Jindy vysmekli spící dívce nožičku u kolovratu, pak něčím zašramotili, aby se probudila. Když pak začala rychle šlapat i a měla šlapátko i nohu na zemi, smáli se jí, až se ohýbali.

Opět jiný dobroděj přetrhl dívce třeba několik nití na motovidle; když potom při smotávání se křižovala, zase jí je přikroutil. Za mrazů brávaly se do sednie slepice; nemívali jich mnoho, třeba jen 2—3. Když se pradleny při denní přástvě omeškaly, shazovaly, chtíce zameškaný úkol dohoniti, slepice s hradu, abj' prý nebyl ještě večer.

Pii večerní přástvě svítilo se loučemi. Louče musili si přástevníci i přástevnice sami přinášeti. Domácí elitě, a nebylo-li tohoto, někdo z přá-stevníků pořadem světlo opatroval, louč ve svícnu obnovoval a kuřákům dával připal. Aby hospodyně přástevnice něčím uctívala, toho v chudých obcích nebývalo; v chalupách všude panovala velká nouze a na statcích šetřili.

Mezi mužskou a ženskou přástvou udržovalo se spojení. Ve dnech, kdy hoši do dívčí přástvy nepřicházeli, posílali si z přástvy clo přástvy (ze ženské clo mužské a naopak) nadívat kužele. Za poslíčka vybírali nejmladšího, ten pak přišel s vyřízením:

„Zkázali vás z naší přástvy do vaší přástvy pozdravovat, abyste jim tenhle len roznaděli." Nebo: „Zkázali z naší přástvy do vaší, abyste byli tak dobrý a ten kužel roznadili." A při tom odevzdal posel kužel a len někomu nejbližšímu. Někdy bylo posláno najednou kuželů několik. Hoši i dívky poznali již, čí kužele jsou; nebo měli aspoň silné důmnění a to zavdávalo opět příčinu ke škádlení. Nejednalo se také o pouhé navinutí. Kužel měl býti prostředníkem mezi milenci. Dívka zabalila svému milému nepozorovaně jablko nebo jinou pochoutku, jakou měla, do lnu a otočila kužel pěknou tkanicí nebo i pentličkou. Zamilovaný hoch, byl-li při penězích, měl pro svou vyvolenou přichystáno již nějaké cukroví, jež jí clo lnu zabalil, pakli si kužel poslala. Také hezké háčky ke kolovratům posílali chasníci děvčatům.

Ale nenašel vždy sladkosti nebo pěkné dárky ten, jenž navinutý kužel přijímal a pln naděje na přeslici jej stavěl. Dopracovav se po pilném úsilí к jádru kužele objevil v něm třeba kus kůže ze starého škrábu (střevíce), syrový brambor, nahnilé jablko nebo jinou podobnou „vzácnost", za kterouž