dotčená strana ovšem při nejbližší příležitosti hleděla učiniti přiměřenou oplátku, kteréžto případnosti přispívaly arci ku všeobecnému veselí. Nicméně bylo i v žertech potřebí jakési hospodárnosti a lidičky ty dovedly ji vystihnouti, aby věci nesevšedněly a se nezprotivily.

Ve stálé oblibě však zůstávaly vyprávěnky, jen že se mnohdy vyprávěčů nedostávalo. Někdy byl hlavním vypravovatelem hospodář, ač zásoba jeho beletrie hrozila, že se brzo vyčerpá. Když tedy na něj doléháno slovy: „Strýčku, povídejte!" dal nejprve na vypravování dlouho čekati a potom látkou tuze šetřil. Vypravoval, vypravoval, ale pohádku natahoval. Dělal taky dlouhé přestávky nacpávaje nebo zapaluje si dýmku а р., jen aby mu pohádka na celý večer stačila. Když se vypravovaly povídačky o strašidlech, o umrlých, o čertu, měli posluchači husí kůži po těle a báli se jiti domů, zvláště děti; ale druhý den byli. by poslouchali zas.

Hry. Aby se zahánělo spaní, byly také velmi dobrým prostředkem hry, • jichž v Herboticích a v okolí množství znali. Hrály se v ženských přástvách zvlášť, v mužských také zvlášť a pak při schůzkách společných. Podotknouti sluší, že děvčata nedělala rozdílu mezi hrou pro ženské nebo hrou vhodnou jen mužským. Budtež tu některé jinde nepovědomé uvedeny. Dívky hrávaly na srnku, na jízdu к božímu hrobu, na třepání koudele, na ž e b r a č k u, na škarb al aj.; hoši zase na hodiny, na sbírání peněz, na d ý n k o, na buk aj.; společně hrálo se na lištičku aj.

1. Na srnku. Dívka jedna skroutila si dole u předu sukni, jako když prádlo ždímá, a podstrčila ji mezi koleny dozadu. Pak se postavila na „všecky čtyři", při čemž jí konec sukně vzadu vyčníval jako ohon. Byla srnkou. Druhá posadila se jí obkročmo na záda obličejem dozadu, uchopila oběma rukama ohon a táhla do výše; dolní (srnka) pak s ní dělala po světnici dokola skoky, až ji třeba shodila.

2. Jízda к božímu hrobu byla podobna hře na srnku. První dívka klekla na kolena a předek těla ohnula tak, že dlaněmi se o zem podpírala. Druhá sedla jí na záda objímajíc ji nohama pod hrdlem, a ruce majíc volné. První lezouc po zemi volala: „Jedu, jedu к božímu hrobu!" načež druhá položíc se znakem na její záda a rukama tleskajíc radostně jí odvětila: „A já s pomocí boží za tebou!" Potom se opět narovnala. Hra se opakovala tolikrát, až objely celou seknici; pak přišly na řad jiné dvě.

3. Třepání koudele provádělo se takto: Jedna sedla si na podlahu. Druhá přiklekši к ní, položila jí hlavu do klína. Potom opřevši se dlaněmi o zem, zdvihla nohy clo výše stojíc na hlavě. První držíc ji v pod-kolení pomáhala jí nadzdvihovati nohy, spolu pak jí přidržovala sukně. Když se druhá takto vztyčila, jala se třepatí nohama.

4. Na ž e b r a č k u. Žebračka si vzala do úst „školiček "a do ruky „berličku" (hůlku). Přicházejíc ode dveří shrbená třásla se na všem těle a obcházejíc přítomné, oslovovala je takto:

Oslovené ji všelijak odbývaly: že to není pravda, že jí nic neudělal, že to ani nebyl pes, že lže, nebo proč tam chodila a p. A žádná jí nic nedala.