Skuhrání a huhňavá řeč žebraččina i odbývání druhých působilo mnoho smíchu. Žebrácká obešedši všecky a nic neobdrževši, vzdálila se s „přiměřeným děkováním", načež byla jiná žebráckou.

5. Na š kar bal. Hra tato svědčí nad jiné, jak se tehdy pojímala uhlazenost u vnějším chování.

Když nadcházela ospalost a nevědělo se, jak ji zahnati, zavolala některá druhou: „Pôjd, budem hrát škarbal!" Sedše si na zem'proti sobě, vzaly každá clo ruky škarbal (křáp s nohy), zdvihaly střídavě nohy do výše a škar-balem po zadní části těla metaly. Hra ta byla oblíbena více ještě v mužské přástvě.

6. Na hodiny. Světlíkem ve stropě spustil se provaz na půdě upevněný. Na provaz uvázala,se silná tyč 3—4 lokte dlouhá za jeden konec, druhý konec opřel se o stolici tak, aby tyč byla v poloze vodorovné; zároveň se nacházela ovšem v poloze nestálé. Na tyč posadil se hráč po turecku, t. j. s nohama skříženě pod sebou. Ruce musel držeti volně ničeho se nechytaje. Do ruky dostal vař e j ku (vařečku) a tou odbíjel hodiny, t. j. tloukl do provazu, jenž vydával zvuk. Při tom se počítalo: „Jedna; jedna, dvě; jedna, dvě, tři; jedna, dvě, tři, čtyři" a tak až do dvanácti. Kdo všech dvanáct odbil, byl vítězem (králem), jen že se to málokomu povedlo. Třepetavé, pohyby těla. působily všeobecné veselí, což zase hráče přivádělo z rovnováhy, nutíc ho к smíchu.

7. Sbírání peněz. Hra podobná předcházející. Na provaz od stropu visící uvázal se někdo za nohy tak, že se mohl bradou země dotýkati. Na zem položil se peníz nebo jiná drobotina a visící založiv ruce měl peníz nebo věc onu ústy sebrati se země.

Jiný způsob hry. Uvázán)' za nohy dostal do ruky křídu, aby „napsal" co nejdelší čáru. Potom dal se uvázati jiný a totéž učinil. Čí čára byla delší, ten byl vítězem.

S. Na d ý n k o. Vzali od kamnovce dřevěné dýnko, kteréž bývalo polokruhové. Jeden lehnuv si na zem opřel se levou dlaní o dýnko okrouhlou hranou na zemi stojící, natáhl nohy toporo a druhou rukou drže křídu „psal" po podlaze kruhy. Čím větší kruh)' byly a čím více jich napsal, tím větší dovednost prokázal. Někdy se také uložilo, kolik jich má býti.

g. Na b u к, též kácet bu k. Hra pro hochy, ale hrávaly ji i dívky ve svých přástvách.

Hráčů bylo zapotřebí pět; jeden byl bukem, druhý klínem, třetí palicí, dva pak byli d rváč i. Buk položil se čtvermo na zem, klín sedl mu na záda obličejem ku předu, drváči postavili se obapol buku držíce silnou neohebnou hůl, na kterou si sedla palice obrácena zády ke klínu. Palice visela na holi nohama v podkolení, rukama pak se hole přidržovala. Když bylo vše připraveno, rozhoupali drváči palici a bouchli jí na klín (do zad). Klín jsa na náraz připraven odporoval; jestli že však spadl, hra se skončila a hráči jinak se seskupili.

10. Na liš ti č k u. Hráči (hoši i dívky) sedli si dokola na zem. Rozžehla se třístička a podávala, se kolem se slovy: „Umřela lištička, zaplať kůži!" Komu tříska shasla, musel dáti něco na rozdělenou (peníz, ovoce; také nedal nic, když neměl).

9. Malá přástva. V Herboticích u Jirků (Jiřího Šembery) bývala v létech čtyřicátých a padesátých 19. stol. ve všední dny velká přástva,