jak výše popsáno, v neděli a ve svátek pak m a 1 á. Scházely se do ní děti. Seknici měli prostrannou a domácí lidé byli trpěliví a lidumilní. Množství dětí za nevlídného počasí se tam scházelo a byl tam po celé odpoledne hrozný lomoz. Když to bylo již ohlušující, zvolala hospodyně: „Děti, modlit!'' Přinesla modlitby, našla na př. litanii, podala některé rozumnější dívce, kteráž předříkávala, a ostatní jí odpovídaly. Potom si směly hráti znova.

Tu se prováděly také rozličné spořádané hry známé, jako na kokse, na schovávanou, na slepou bábu a mn. j. Při kokši říkaly: „Kokeš!" — Co chceš? „Zadního." — Chyť si ho. „Zač ho dáš?" — Za potáč. — Při hře ha barvy pokřikovaly na sebe: „Pekelníci, pekelníci!" Druhé jim odpovídaly: „Nebešťáci, nebešťáci!" Posadily se naposled v řadách proti sobě, a hrabajíce v povětří rukama na sebe dorážely, pleskaly se a chytaly nebo se přetahovaly. — Hrály též na prstýnek, na plátno a j.

io. Dodatek ke hrám. Pokus, vypátrati prostřednictvím školních dětí některé zapomenuté hry, učiněn na několika místech a zdařil se potěšitelně. Výše uvedené hry některé získány tímto způsobem, zde pak stůj ž příklad od dvou žaček.

První napsala: „V neděli, když jsem přišla z kostela, šla jsem к babičce. Vyptávala jsem se jí, na co si hrávaly při přástvách, a ona mi pravila: „Chtěla bys to ráda vědět?" Já jsem jí řekla, že tuze ráda. „Tak poslouchej, jednu ti povím. Daly jsme na stůl hrneček s vodou. Jedna řekla к jiné: „Já tu budu s vodou spíš (dříve) než ty, když si z putny nabereš." Ta to nevěděla a šla clo putny vody nabrat. Tamta si sedla к hrnku, co byl na stole, a potom mohla říci, že je tu s vodou spíš, když u ní seděla."

Jiná hra. „Daly jsme zas do hrnku vody a postavily na stůl. Ted jsme sii musely zavázati oči, a když nám po chvilce řekly, abychom si je odvázaly, byl hrnek na stole prázdný. To se stalo tak, že měly dva docela stejné hrnky a vyměnily prázdný za plný."

Druhá dívka napsala: „Hra, která se hrávala při přástvách. V našich zemích se odhrávaly krásné hry, které přástevnice si vymyslily, a tak se bavily. Jednu jsem také vyslechla. Jedna (dívka) sedla a předla. Tu přišla jiná a řekla: „Panímámo, dejte něco na svatbu!" Která seděla, pravila: „Dám vám kozu." — „To je málo." — „Tak vám darujú na tu veselost krávu." — „To je dost." Ta, která předla, namočila pak kus lnu clo vody, tlačila na něj a říkala: „Čimčarara, čimčarara, čimčara!" A to jako dojila tu krávu." —

Jiné hry a zábavky přástevníkův a přástevnic v končině herbotické, pokud touže cestou seznány byly, jsou tyto:

1. Hádání s talíři. Vzaly se dva stejné talíře. Vespod jednoho napsali písmeno a, vespod druhého b. Potom ti, kdož chtěli hádati, zavázali si oči a vztáhše ruku po talířích, některým pohnuli. Na to si oči rozvázali a ukázáno ]im, kterým talířem hnuli. Byl-li to talíř označený písmenem a, znamenalo to nebo předpovídalo se hráči, že druhý clen mnoho napřede, рак-li to byl druhý talíř, říkalo se mu, že bude lenivý.

2. Hledání po slepotě. Hráči, hoši i dívky, lezouce po čtyřech, schovali se někam do koutů. Jeden (jedna) byl za dveřmi na zavolanou přišel se zavázanýma očima. Koho z ukrytých nejprve našel, ten šel hádat.

3. Hledání muže. Jedna dívka vzala něco do rukou, jako Ъу šla z cest}'. Chodila kolem a tázala se: „Neviděli jste mého muže?" — „Vi-