děli," odpověděli. „Co pak jste mu dali jíst?"j— „Dali. jsme mu chléb s mlékem!" — „Vy mi ho chcete zmlsat," dodala a šla vedle. Všude jí řekli něco jiného, na př.: „Dali jsme mu mléko se šváby!" — Na toto jim pohrozila řkouc: „Vy mi ho chcete otrávit!"

Vtipné řeči budily při hře této veselost.

4. Co dáte do vody? Jeden vzal nádobu s vodou a chodě kolem ptal se: „Co dáte clo vody?" Rekl-li tázaný: „Bílou husu," tedy byl vodou postříknut; odpověděl-li pouze: „Husu," tedy nebyl postříknut a sice na základě, že bílá husa nepotřebuje vody к čištění. Taktéž nebyl postříknut, kdo řekl, že dá do vody prasátko, neboť toto zvíře vyžaduje čištění; ale řekl-li „komára", byl postříknut.

5. Kdo déle vydrží z p i v a4, i nebo vodu v ústech cl r ž e t i. Jeden si sedl s nějakým starým hrncem na zem a uloženo mu zpívati píseň nějakou. Druzí nabravše si do úst vody, chodili kolem něho tak dlouho, dokud nepřestal (píseň neukončil). Jakmile dokončil, prskli vodu na něj. Proti tomu chránil se hrncem dada si ho rychle na hlavu. Chytrý* zvolil si píseň dlouhou, kterouž ještě loudavě zpíval, aby jen zpěv protáhl. Tím donutil obcházející, že nemohouce vodu v ústech udržeti, ji vypustili.

6. Na bílého. Do prostřed světnice udělali křidou kolo a do něho napsali nějaké písmeno, na př. h a pravili, kdo na písmeno vstoupne a potom se po tmě'umyje, že bude bílý. Kdo žert ten neznal, dal se k tomu příměti; mohlo jich býti i několik zároveň. Potom jim přichystali vodu k mytí a sbalený ručník na utření, jenž byl uvnitř sazemi notně obalen. Na to shasli světlo a ti v kole musili se umyti a utříti. Když pak zase rozsvíceno, nastala veselost.

7. V ý m ě n a místa. Do prostřed světnice postavili židli. Jedna sedla na židli a čtyři postavili se ke čtyřem stranám židle. Sedící vyskočila najednou a postavivši se před některou z oněch čtyř zvolala: „Dost!" Na to slovo táž, ku které se postavila, spěšně posadila se na židli. Pakli opomenula v čas to učiniti, byla tu na blízku šestá, která si na židli pospíšila. Zapoměnlivá musela jiti stranou na její místo a čekati, až se jí podaří na židli si sednouti. Hra se opakovala tím, že sedící jako její předchůdkyně vstala, před některou se postavila a „dost!" zvolala.

8. Na vlka. Kolik bylo hráčů, tolik udělali kolíčků. Na jeden udělalo se zvláštní znamení. To byl vlk, ostatní byly ovce. Křidou na stole nakreslili chaloupku; to byl ovčinec. Všecky kolíčky srovnali v ovčinci clo řady, pak si zavázali oči a každý hráč vzal si z ovčince kolíček. Potom si oči rozvázali a dívali se. Kdo si vzal vlka, musel se postaviti ke stolu. Potom se hra opakovala takto: Všickni, kdo měli ovce, položili je v řadě clo ovčince, jen ten, kdo stál u Stolu a měl vlka, ještě si ho podržel; až pak si ostatní vyjma jeho oči zavázali, vstrčil vlka někam mezi ovce a řekl: „Už!" Na to všickni chápali po kolíčku. Potom oči rozvázali a dívali se, co popadli. Jeden kolíček zůstal na stole pro hlídače. Byl-li to vlk, zůstal hlídač na svém místě, nlěl-li vlka jiný, vystřídali se.

9. Co chceš? Hráči postavili se v půlkruhu tváří ven. Jeden stoje uvnitř položil někomu ruku na rameno, načež tento se tázal: „Co chceš?" Onen vece: „Nic!" Na to slovo tázající se dal se na útěk kolem a hleděl se dostatí opět na své místo. Středový jej honil. Jest-li že ho dohonil, musel honěný clo středu.

10. Na paš e r a. Udělalo se křidou kolo na zemi a rozdělilo se