Poznámka: Zvláštní dosti svérázná verse povídky dosti rozšířen é Wolf Deutsche Hausmärchen str. 30 sl., 344 sl. Schambach-Müller, Nieder -sächs. M. 280 sl. č. 13. Bunker Schwanke, Sag. Mär. heanz. 338 sl. č. 99. Gaal-Stier Ungar. VM. 34 sl. č. 5. Czambel, Slovenská reč. str. 369 sl. Malinowski, Powieści ludu pol. na Śląsku I., 67. Valjavec, Nar. pripov. Varaždin. 154 a j. Obyčejně vypravuje se, jak sedm, dvanáct vojáků-sběhů zapadne do zakletého zámku. Ukládají se pak vojákům aneb zbylému z nich reku jiná muka než v této naší povídce.

.2. Za starejch časuch jak to obyčejně bejvalo, že dycky v celý' vesnici zimních večerů se drávalo péří, že třeba ze třech štyrech stavení chodili drát péři. Tak že se stalo, tak že drávali v jednom statku kdežto říkali u Vondráčků a drali na dva stoly tak že jich tam bylo hodně. Nejenom že dračky, ale z celý vesnice chasa se tam scházívala, tak že tam bylo veselo a tam drávali do desíti, jedenácti hodin a to začali vo strašidlách, aby nespali.

Nedaleko tý vesnice byla šibenice, tak že si začali povídat ta chasa, já prej bych nešla k tý šibenici povídají, ale Vondráčkova děvečka, kerý říkali Kačenka, byla takřka kurážná že povídá: „Což prej bych tam nešla, já prej bych tam šla třeba vo půl noci. Já prej se nebojím." Druhý ale, chasa povídá, já prej bych tam nešla, ty bys tam taky nešla, jen tak povídáš a tak vod slova к slovu ale starej Vondráček vejminkář ležel za kamny, povídá na to: „Děti nechte toho takovejch řečí, nechte vo strašidlách, je půlnoc a nevíte, že v půl noci maj i strašidla s výprava?" Ale chasa se mu dala do smíchu, někerý zas že aby toho teda nechali. Ale hoši dráždiE Kačenku Vondráčkovou furt a tak dalece to přišlo, že se vsadili vo několik litru čili mázu (to bylo za starodávna teda mázu) piva. Přišlo 11 hod., už tlouklo; starej Vondráček povídá. „Děti nechte toho, nešpásujte." (Neposlechli.) Vyšli ven 3 holky a Kačenka s nima, povídá, „že vám přinesu ze šibenice třísku, abyste věděli, že sem tam šla, jako byla. Dyž vyšla ven holky se smály, jak vona tam ne-pude, to jen tak řiká. Ale Kačenka se sebrala a šla к šibenici.

Dračky očekávaly chvíli, hodinu, tlouklo půl noci Kačenka eště se nevracela. Tloukla jedna hodina, Kačenka eště nebyla doma.

Skutečně tej teprva přicházela hrůza na ně a starej Vondráček povídal: „Vidíte děti, já vám povídal, abyste nešpásovaly se strašidlama." Dyž byly dvě nebo tři hodiny, žádná nechtěla jít domu. Drali až do bílého dne.

Ráno tady hospodář de budit chasu, nebyla tam děvečka, nebyl tam čeledín, už tady byl hodně bílej den, teprve se roznesla po vesnici zpráva, že Kačenka Vondráčková šla v půl noci к šibenici pro třísku. Tu si můžeme pomyslit, jakej strach a jakej šramot se strh ve vesnici. Tak že sebrali se štyry nebo pět hospodářů a šli к šibenici.

Na jednom kopci byla šibenice, přídou tam ty hospodáři a více lidí, poněvač chtěli vědět, jesli tam Kačenka je. Přídou tam a hle tu spatřeji, že má celý šaty roztrhaný na sobě, celá podrápaná, tak že se z ní krev lila.

Dyž to spatřili, hrůza je opojila a řekli: „Vida, vida je to pravda, že se nemá ze strašidly hrát." Tu teprve viději, že je roztrhaná. Můžeme si pomyslit, jaká rána jakej šramot a křik se strh, dyž všichni se dozvěděli, co s Kačenkou se stalo. Mladej hospodář nechal zapřáhnout koně a sebral lidi, povídal:,, Nesmíme jí tam nechat." Sebrali se a jeli tam, sebrali šaty, co byla slíčená, vzali tělo a nechali ho pochovat.

Tej teprva se báli tuplem v celý vesnici, že žádnej nevyšel po klekáni ven a každej se staral, aby do večera měl uklizíno, a nikdo nechodil drát,