ho. Na druhý den kuchařčin jde na železný most, drak desítihlavý, zas rozmluva, boj, vyřeže drakovi jazyky, Sučkarovi se nezmíní. Sučkar třetí den jde na ocelový most, o dvanácti hodinách drak dvanáctihlavý, ten byl na koni. Zabije draka, vyřeže jazyky, ráno se všichni tři domluví.

Sučkar čtvrtý den natáhne rukavičky, praví, že ta baba byla matka těch draků, že musí honem odtamtud pryč. Ujedou, Sučkar zapomene rukavičky. Vzpomene si cestou, ale baba už je v zámku. Suchar se spravil kočku, začal minaučit, baba jej tam pustila, číčenka vzala rukavičky do papulky, utekla.

[Dál nemohly si obě vypravěčky vzpomenout, jakési nebezpečí hrozilo, kamsi musili před babou utéci, ještě cosi vykonat.]

Vyprávěčka: Pí. Čechvalová.

*

Srv. rozbor látky v Povídkách sebraných na Valašsku od dra V. Tille č. 12. Národopis. Sb. VIL, 60 sl., Аеанасьевъ Рус. нар. ск.3 L, č. 76, 77. Národopis. Sbor. IV.—V., str. 143, č. 347. Na Slovensku byla povídka tato nalezena v stol. Zvolenské, Malo-Hontské a Liptovské, dle toho pak sestaven text v Slovenských Pověstech AH. Škultéty-P. Dobšinského, č. 58, str. 516 (nové vyd. str. 691, č. 48). . Pod. polský text zapsaný v stol. Spišské otištěn v Czambelově knize „Slovenská reč", str. 449, č. 225.

Dr. E. C h а 1 u p n ý, Národní povaha česká. V Praze 1907. Nákl. vlastním. Str. 46.

Převaha rozumovosti nad citovostí, přímočarost, rychlá přizpůsobivost, čilost a nedočkavost, spolu však i netrpělivost, nestálost a nevytrvalost jsou vlastnosti, které považuje dr. Chalupný za příznačné národní povaze české. Usuzuje na ně z povahy českého jazyka. Jemu je „hlavním znakem národnosti jazyk", jenž ,,je plodem a projevem národní povahy, a tedy lze ji [z něho vyčisti". A tu vytýká některé charakteristické zvláštnosti češtiny a z nich provádí své závěry o české národní povaze. V češtině nalézá určitou anticipační snahu: „prízvučný princip usiluje o důraz na počátku slova"; „čeština vyniká tendencí kupiti souhlásky na počátek slova"; stejné snahy výrazem je ve skladbě i dvojí zápor. „V češtině tedy ve všech útvarech gramatických důsledně a pronikavě vládne snaha zdůrazňovat počátek, nakupit naň i důraz i prvky jazykové; snaha anticipační, jak v směru ryze gramatickém tak i logickém; ... v počátku tkví důraz a zřejmá je snaha důraz ten pošinovat ještě dále do předu (přízvuk se přenáší na předložku a spíná ji se slovem v jeden celek). Hlavní obtíž výslovnosti, shluky souhlásek, přesouvají se nejraději na počátek slova. Jazyk chce nej nesnadnější věci mít co nejdřív-s krku a výsledek je: nej větší překážky se přemohou napřed, pak dopadne hlavní důraz a prostředku i zakončení se již věnuje menší pozornost". Na podporu těchto vývodů vrací se i к Dobrovského výkladu