Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 291

je index 80. Také dialekt je odlišný: bavorské ua zaměňuje se tu v ni (genug, hav. a rakous. genua, v M. o. genui). Zajímavo, že týž dialekt objevuje se v Uhrách na hranicích Dolních Rakous, možno z toho souditi bud na přerušení starého kompaktního obyvatelstva mladším postupem podél Dunaje, nebo na kolonisaci. V kapitole o jménech místních provádí autor duchaplnou klasifikaci názvů dle stáří; vodítkem je mu jednak rozbor filologický, jednak vývoj sociální. Proti Miklosičovu slovanskému výkladu nomenklatur)' Dolních Rakous rozhodně se přidržuje spis. Mullera a dovozuje, že velmi mnoho jmen ukazuje na osazení starobylé, jistě předbavorské. Dům v Manh. okrese je vzorem staršího typu hornoněmeckého domu; zvláštností jeho je sloupoví, vliv domu nordického. Autor vykládá tento detail jako nejzápad-nější stopu vlivu domu řeckého. Rada zajímavých dat je sebrána v odstavci o osazení a vzdělávání půdy; výsledek jich však nepodporuje podstatně závěr knihy — ale také mu neodporuje — nýbrž má velký význam pro objasnění dalšího sociálního vývoje krajiny. Více archeologické prozkoumání zdůvodňuje teorii autorovu. Jsou to mohyly (Leeberge), hradiska (Hausberge) a podzemní komory (Erdställe); autor má je za dílo Quarlů. Poslední kapitola je věnována dějinám a dnešním sociálním poměrům. Podán tu přehled historických zpráv, ale • spisovatel nechce přinésti něco nového — stačí mu, že nenalézá v nich přímého odporu proti své teorii. A tím je vlastní práce zkon-čena. Část dnešních sociálních poměrů podána pro úplnost a částečně odnáší se do budoucnosti. Pro nás největší význam má proud vystěhovalecký. Jsou krajiny v Dolních Rakousích, kde počet domácího obyvatelstva klesá, jednak poměrně malým počtem narozených, jednak stěhováním do průmyslových míst, hlavně Vídně. Tento úbytek hradí se ze zemí sudetských a to jak českými tak německými vystěhovalci. Poměr jich není však takový jako poměr národní síly doma. Celkem možno odhadnouti, že z Čech odchází skoro čtyřikráte tolik Čechů co Němců, z Moravy jen dvakráte.

Tím je podán stručný obsah knihy. Mimo několik velmi instruktivních map přidává autor rekapitulaci celého postupu a končí velmi sebevědomě: snad historikové budou činiti námitky proti vývodu, že obyvatelstvo okresu pod Manhartem je zbytkem staroněmeckého osazení, ale není úkolem geografa na to odpovídati; jemu stačí, že jeho exaktnější metoda tuto teorii potvrzuje.

Je snad možno proti postupu práce v jednotlivostech něco poznamenati — nevím, zdali je správno přecházeti autoritu Miklosičovu ve výkladu nomenklatury tak snadno, jako Firbas činí — ale metoda jistě imponuje. Je z ní patrno, jak mnoho látky při řešení třeba jen detailu je nutno zpracovati, a co oborů často různorodých (geologie, antropologie, filologie, etnografie, archeologie, sociologie) ovládnouti aspoň ve výsledcích. A nestačí jen kompilace; každá otázka žádá nové kombinování metody. Nám pro tu dobu nejvíce musí záležeti na pracech průkopných; syntesa zůstává činem budoucnosti.    Chtk.

*

J. A. Macculloch: The Childho od of Fiction. A Study of Folk Tales and Primitive Thought. London. John Murray, Albemarle Street, IV., 1905, str. IX + 509.

Poněkud pozdě oznamujeme tuto knihu bohatou obsahem i myšlenkami. Ale nikdj' není pozdě promluviti o knize zajímavé a dobré. Angličtí folklorista jsou v čele lidovědy a každý, kdo se obírá těmi studiemi, nucen ve vlastním zájmu svém studovati jich práce. Macculloch vystupuje v knize své všude jak rozhodný, ba krajní přívrženec tř. antropologické školy, budí


Předchozí   Následující