morfosy, tak hojné v pohádkách, jak na př. v látce o čarodějníku a učedlníku zápas v metamorfosách, na útěku od čarodějníka (167), o přeměnách následkem koupání. O těchto posledních poznamenává spis., že se vyskytují hojněji leda v pozdějších východních tradicích, a jen sporadicky v evropských a divošských, a proto myslí, že jest přece rannějšího původu (157). Snaží se pak stanovití původ víry v metamorfosy (181 sl.), ukazuje, jak tento názor jest běžný u divochů, býval obecný patrně také u národů nyní civilisovaných. „Vypravovatel, tvůrce povídky, použil ho pro své dílo, jak i moderní povídkář používá zvyků neb názorů nyní běžných. A snad více než kterýkoliv jiný motiv pohádkový," praví spis. (str. 187), „setkávají se tyto s vírou mezi lidem evropským, který mínil, že čarodějnice měla právě takovou moc, a který byl tudíž nejméně kritický, co mohlo aneb nemohlo.se stati v temné minulosti a v prohlubni času." V 7. kap. (188—224) ukazuje spis., jak vlastnosti lidské se přenášejí na předměty neživé; probírá tu zvláště t. ř. „cumu-lative stories" („randonnée, häufungsmärchen" —-- žena vyzývá psa, aby bil prase, psa má biti hůl, hůl spáliti oheň, voda hasiti oheň, vůl piti vodu, řezník zabiti vola, provaz pověsiti řezníka, myš rozhryzati provaz, kočka zabiti myš . . .), shledává v nich animism a pokládá je tedy za dávnověké; dále se tu dotýká amuletů (201), kouzelného proutku (205), zvířat dělajících zlato (220), bot sedmimílových a j. V povídkách o čarodějnicích a jich letu shledával by spis. spíše sledy snů, následků různých nápojů, povzbuzujících mysl naplněnou vždy předpojatými myšlenkami a povídkami o nočních rejích (222). V 8. kap. (225-—253) obrací se spis. к látkám, ve kterých vystupují zvířata, pomáhající lidem z vděčnosti a j., promlouvá tu též o krávě pomáhající popelce (232 sl.), ač to sotva sem právě patří. Vykládaje motiv o vděčných zvířatech, obrací se spis. přirozeně proti předpokládanému jeho původu buddhistickému (236 sl.), má jej za všelidský, povídky t у mají společný původ („a common origin" 243). O některých látkách připouští ovšem spis., že jsou původu buddhistického (246). Ale jinak tato víra ve vděčnost zvířat vyskytuje se všude, a přežitky zachované u vyšších plemen dosvědčují, že i tato prošla týmiž animistickými názory, jakožto totemismem. Vznik i dokonalejších pohádek jak „kocoura v botách" a p. klade spis. do dob, kdy ještě panovala víra v účinnou, vděčnost zvířat (251). Dále v 9. kap. (253—278) zkoumají se povídky, jichž obsahem jest sňatek krasavice se zvířetem aneb s bytostí zakletou ve zvíře, zjevující se v podobě zvířecí, jako Amor a Psyche a j. Klasická mytologie seznámila nás se zvykem bohů přijímati podobu zvířecí za účely milostnými. „Takové myty jsou přežitky doby, kdy se věřilo, že bůh jest zvíře, jak se jeví v podobných povídkách nižšího stupně kulturního" (260). Ve vývoji povídek toho druhu z obsahu shledává spis. různé typy odpovídající různým stadiim kulturním (str. 273 sl.). Povídky, jichž podkladem jest lidožroutství (Polyfem, Modrovous, čarodějnice požírající děti sama obelstěna od zajatého chlapce a upečena a j. p.) shrnuty jsou v kap. 10. (str. 279—305). Lidožroutství se přidržují netvor-obr, demon, čarodějnice aneb členové jiného kmene, který láká neobezřetné členy jiných kmenů nekanibalistických, aneb někdy vchází s nimi ve svazek manželský. Obyčejně mají tito členové nepřátelského kmene rysy lidské, ale někdy jsou více méně nadlidské. Všeobecně řečeno kmenové zříkající se kanibalismu budou vyššího rázu a ty budou s hrůzou shlíželi na kmeny, kteří ještě se ho přidržují a se kterými jsou ve stycích. Pocit hrůzy časem vzroste a kanibalní kmen nabude barbarštějších a méně lidských rysů. Spis. uvádí řadu příkladů ze styků divošských kmenů i z historie evropské. Za takových poměrů vznikly