Tu mluví spis. také o takových látkách, jako o „závistivých sestrách" (král naslouchá, jak sestry si říkají, co by učinily, kdyby si kterou z nich vzal za ženu), „dívka má otce tak ráda jako sůl" (362), o služební smlouvě „kdo se dříve rozzlobí, tomu uřeže se nos" aj. (367) „Ve všech (povídkách toho druhu) můžeme spatřovati fosilní přežitek nějakého prvotního druhu služby a jejích podmínek". Připomíná tu spis. též povídku, jak nejmladší hlídá po tři noci otcův hrob, a sice hned onu versi složenou s látkou o zvířecích švagrech (viz nahoře str. 232.), aniž by se staral o poměry původnější látky к různým jejím versím složitějším (str. 367 sl.). Čistě liferarhě-historický výklad, filologický rozbor různých versí určitých látek nespadal do programu našeho autora, než pouze vytýkání základních motivů a j ch výklad. Ale pak neměl spis. pou-štěti se do stanovení toho, je-li mezi různými versemi jisté látky užší genetická spojitost, aneb třeba-li předpokládati samostatný vznik jednotlivých versí či variantů. Něco jiného jest připouštěti, že jisté základní prvky vznikaly na různých místech u různých národů v různých dobách samostatně, a něco jiného jest-předpokládati něco takového u určitě sestrojeného řetězu těchto prvků, u pohádky. Spis. vykládá jak tyto povídky o nejrnladším synu (dceři^ vítězícím nad zradou neb žárlivostí starších, o jich větší zdatnosti nebo štěstí, vznikly. Že vždycky nejmladší člen rodiny vzbuzuje naši sympatii, v tom shledává sledy doby, kdy právě tento nejmladší býval nej důležitějším členem rodiny; opakuje tedy výklad již dříve od jiných stoupenců antropologické školy pověděný. Původní formy těchto povídek -připisuje spis. pak době, kdy tento nárok nej mladšího ještě nebyl zapomenut, ale kdy již ustup Dval do pozadí před právem prvorozencovým (377).

V 14. kap. (381—409) shrnuty jsou povídky, jež vypravují o obětech přinášených draku, povídky typu „Perseus a Andromeda". Prvotně byla asi zvláštní povídka o přemožení a zabití draka, později spojovala se. s jinými, a tak se tvořily pak celé pohádky. „Není nic přirozenějšího, než že rek byl zrozen cestou nadpřirozenou, aneb že musel trpěti pro úklady podvodníkovy, aneb zvítěziv musel se vydávati ještě jiným nebezpečím. Bylo to umění pohádkářovo, kombinovati různé prvotní motivy clo rozmanitých forem, ze kterých pak některé se staly znenáhla typickými a klasickými. To že téměř ve všech variantech se nachází motiv s podvodníkem (kočím a j. vydávajícím se za osvoboditele princeznina) nasvědčuje, že musel záhy býti dodán prvotní povídce o drakovi (385). Spis. sestavuje hlavní typické formy této litky aneb spíše látek s tím základním motivem, vytýká základní ideje, reální jich podstatu. Odkrývají nám žalostný obraz života prvotního člověka (399). Zachovaly se tu sledy z doby, kdy vodním zvířatům, vodním duchům se přinášely lidské oběti, jak se to dosud děje u některých divošských národů (str. 400 sl.).

K tomu připojuje se v kap. 15. (410—431) skupina povídek, jichž podkladem jest obětování dítek. Sem řadí se povídky, kde manželé po dlouhou dobu bezdětní slibují prvorozence tomu, kde dá prostředek proti neplodnosti ženině; dále povídky, kde muž slibuje za jisté úsluhy bytosti, namnoze nadlidské, dítě své, obyčejně ani nevěda, že žena jest těhotná; někdy také, rodiče byli osvobozeni od hrozící jim smrti, též ony, kde přítel malomocenstvím stižený jen krví dětskou může býti uzdraven (AmisaAmil). Povídky toho druhu vznikly v dobách, kdy již přestávaly oběti lidské, zvláště dětské a jen vzpomínka na ně se udržovala (424). Poslední motiv, o kterém spis. ve své knize promluvil (16. kap. 432—449), jest bob (hrách) vyrůstající až nad oblaka a rek lezoucí po něm až do nebe, do říše nadpozemské а р. I to je