Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 297

utvořiti tytéž aneb téměř tytéž více méně propracované povídky. U druhé skupiny, kde jest podobnost povídek mnohem dokonalejší, připouští přejímání a stěhování. Nechce sice naprosto tu zamítati nezávislé samostatné vynalezení, ale myslí, že není tu pravdě podobné. r-.a jedné pak americko-indianské povídce ilustruje spis., jak motivy převzaté se s domácími spojily v novou povídku (str. 461). Dále vyšetřuje spis., jak se povídky šířily (463 sl.) a na některých příkladech ukazuje, jak se šířily v dobách ještě dosti nedávných a jak se zároveň měnily a přepracovávaly, a tu vysloveny jsou myšlenky zajisté pozoruhodné. Ukazuje dále, že totéž, co o pohádkách, lze říci o příslovích a kouzelných říkadlech (473). Mnohá jsou nepochybně nezávisle vynalezena; mnohá, ač jsou zabarvena individualitou kmenovou, jsou přece tak zvláštní formou svou a nalézají se v tolika zemích, že musela přecházeti z úst. do úst, ze země jedné do druhé. Totéž platí o říkadlech kouzelných. „Zajisté identičnost keltských, etrurských a starobabylonských říkadel kouzelných nemůže býti nikterak nahodilá" (473). Též otázky po souvislosti lidových písní, zvláště výpravných se ještě spis. dotýká.

Konečně zmínil se spis. ještě o stilu pohádek. Než tu projevila se nevelká jeho znalost slovanských pohádek, praví-li, že u lidu tak básnického jak Keltové, budou nad míru fantastické a krásné; „mezi Slovany, krajně pověrčivými, budou plné hrozného a strašidelného" . . . (477). To jest charakteristika jak všeobecná a povrchní tak nesprávná. Krátce se dotýká livodních a zakončujících úsloví (478 sl.) a konečně ještě otázky, měly-li pohádky kdysi formu vázanou, metrickou či rytmickdu (481).

V stručném závěrečném slově (482—3) vytýká se ještě jednou velký význam lidových pohádek a opakuje se myšlenka vyslovená na počátku knihy, že v nich se nám zachovala literatura dávných dob.

Promluvili jsme poněkud obšírněji o této knize. Zasluhuje toho plnou měrou svým bohatým obsahem věcným a myšlenkovým, všestranným prozkoumáním nesmírně obsáhlého materiálu, sebraného jak u národů evropských, v krajích a zemích vzdělaných, tak i u národů divošských.

    J. Polívka.

*

Ferdinand Hahn, Blicke in die Geisteswelt der heidnischen Kols.

Sammlung von Sagen, Märchen und Liedern der Oraon in Chota Nagpur. Gütersloh, C. Bertelsmann 1906, str. VII-)- 116.

Protestantský misionář Ferd. Hahn poznal za svého dlouholetého působení mezi horským kmenem dravidským v provincii Čutiá Nágpuru dokonale jazyk a celý život kmene, jemuž hlásal slovo Kristovo s úspěchem nemalým. Osvojiv si jazyk oraonský přeložil do něho různé knihy náboženské i části N. Z. Obcoval důvěrně s tímto lidem, jehož jazyk první zachytil písmem, jehož jazyk vypsal ve zvláštní mluvnici a slovníce. Seznal, že také tento lid má dosti značnou literaturu ústní. Domorodí „pohansko-křesťanští" pomocníci, jak čteme v předmluvě, lidé zcela ještě nedotknutí evropskou vzdělaností, zapsali různé tradice svého lidu rodným jazykem. Tato sbírka byla pak přeložena do jazyka hindi a vydána též tiskem od anglické vlády. Výběr z této sbírky učiněn přístupným širším kruhům v knize, kterou tímto oznamujeme.

Pro srovnávací lidovědu má kniha tato značnou cenu. Ne snad právě tolik pro látkovědné studium jako spíše pro stěžejné otázky základní o příčinách shody a souvislosti tradic lidových, o samostatném vzniku motivů a zkazek. S našimi pohádkami jest tu málo souvislého, většinou ještě


Předchozí   Následující