vyšívaný, bez cetek tak, aby horní polovici ucha pod čepec skryly, sdrhly tkaničku čepce v týle a zpět kol čepce nad čelem zavázaly. Potom oblékly čepec druhý, nádhernější a zavázaly podobně. Nyní ovinuly obličej na krajích čepce trojnásobným naškrobeným věncem krajek a zavázaly jej v týle. Potom následovala pentle, již z týlu k čelu vedly a nad čelem v mašli uvázaly. Mašli této, jež vzhůru trčela, říkali „rohatinką". V Sýpravicích, Kletečné a Brtné říkali jí „lopaty".

Tab. V. Očepená nevěsta ze zadu.

Aby dobře „lopaty" stály, bývaly konce mašlí protaženy' drátem. — Naposledy vázaly za věncem svinutý hedvábný šátek, jejž naď čelem nasadily v půli a v týle v uzel zavázaly. Konce uzlu, jež byly dosti dlouhé, visely dolů po zádech. Tím byl ústroj hlavy ukončen. (Tab. IV. а V.)

Býval dosti obtížný i pracný. Zvláště byla-li nevěsta svéhlavá a netrpělivá. Stávalo se, že nevěsta, jíž „pod čepec" se mnoho nechtělo, strhla skoro dokončené již čepení s hlavy a „bábám" nastala práce znova.

V okolí Heralce (Slavnič, Pavlov) zaměňovaly prvý čepec — druhým, lepším a čepec druhý-— čepcem vyšívaným na týlu, tak že cetky a třesůvky jím byly к hlavě přitaženy a v tanci se nepohybovaly a netrhaly. (Očepená