illi abstuli, et de ipso Celsissimum Principem DD. Patronům nostrum*) informavi, qui etiam illum in arce Nachodensi multas septimanas detiriuit, donec ex officio capitanei districtus resolutum fmsset, ne amphus praesumat alicui ad sumendum dare, neque ex urinis conjecturare sub gravissima poena, s o 1 u m u t se t e n e a t p e n e s externa v u 1 n e r a et unguento suo juvet. Decreto hoc accepto dum convenissent homines utriusque sexus, solebat feminas ante mares et vicissim scandalose senudare et iungere et consu-lere, quales medicinas- aut herbas sumere debeant, ut ita concursum ad se detinere posset, utque maculam, qua per detentionem in arce Nachodensi incurrit, apud homines deleret: dictum est, quod Celsissimum in podagra curare debuerit, quae alia mendatia de ipso et ab ipso sparsa fuerunt, si scribi deberent, exiguus liber non sufficeret. Interim dum homines experti fuissent merum blictri (!) de ipso sparsum fuisse et in re non nisi deceptionem esse, alius sermo de ipso spargebatur et cessavit concursus populi, et ille mansit rusticus ut ante fuit. .

Po tomto Jakubu Pichovi léčil syn jeho Václav (+23. pros. 1811) a vnuk Martin (f 1806), jejichž zásluhy o raněné odměněny tím, že .roku 1807 rodina Pichova byla navždy osvobozena od povinnosti přecho-vávati vojsko na svém sedlském statku.**) R. 1811 Václav Pich, tak zvaný Pechanec, věnoval testamentem 200 zl. pro chudé na Hořičkách. Nejzna-menitějším a také nejznámějším ranhojičem z této rodiny byl Antonín Pich, syn Martina Picha, nar. 27. února 1795. Počal léčiti r. 1812 dostav licenci к léčení zlámanin a ran. R. 1825 dne 28. dubna dostal za vyučenou u gremia ranhojičů v Hradci Králové. Do roku 1864 (zemřel 23. března 1865) léčil dle vlastních zápisů více než 20.000 zlomenin. Jméno jeho bylo známo po celé Evropě. Mnozí vyléčení cizinci v pamětní knize farní vděčně ho vzpomínají. Také V. Kl. Klicpera dne 20. října 1855 toto poznamenal: ,,Ve Velké Zdobici na Rychnovsku pádem z lázně vystupuje po levé lopatce a ruce velmi pochroumán přišel jsem sem 29. září a nabyv z hlavní části uzdravení, jakož i jistou naději к dosažení prvního zdraví odcházím s chotí svou a synem Ivanem."

Ant. Pich byl dne 8. května 1853 vyznamenán za své zásluhy jako léčitel zlatým záslužným křížem. Zanechal veliký majetek. Synů neměl, nýbrž čtyři dcery, z nichž Antonie, provdaná Lerchová, je dosud majitelkou statku s nemocnicí. Lékařem zlomenin jest tam nyní od r. 1884 v č. pop. 6. diplom, lékař pan Kašpar Rosa, před ním MUDr. Alois Kutík od 3. února 1883. Po smrti Ant. Picha hned r. 1865 léčila vdova po něm, paní Barbora Pichová, a když jí to bylo úředně zapovězeno, provozovala léčení za dozoru nejprve dra A. Kordiny z České Skalice, potom lékaře K. Rosy.