LITERATURA.

Er. Pastrnek: O původeě mor. Valachův. Čas. Mor. XXXI; seš. 2. Str. 113—129. Brno 1907. — Rusíni jazyka slovenského. Odpověď panu Vlad. Hnaťjukovi. ОтдЪлишй оттнскъ пзъ „Сборпика но сла-вяповЪдЪтго" II. —С.-Петербургъ. 1907. Str. 19.

Velmi zajímavá, nicméně dosud sporná byla otázka původu moravských Valachův, považovaných za zvláštní národní kmen moravský. Novým příspěvkem k řešení této otázky jest shora citovaný článek, v němž prof. Fr. Pastrnek podrobuje dosavadní názory podrobné kritice. Podnětem k tomu byl spis hranického rodáka Jos. H. Agapita Gallaše, pojednávající o Valaších v kraji přerovském (z konce 18. stol., znovu vydaný r. 1906 prof. Kadlcem). Od této knihy přechází prof Pastrnek k dalším rozpravám a výzkumům, čině jednotlivé poznámky o správnosti či nesprávnosti toho kterého tvrzení. Poukazuje pak zvláště na spojitost moravských Valachů s půdou uherskoslovenskou, jíž dosud věnována byla jen nepatrná pozornost, a dokládá svůj výrok řadou přesvědčivých důvodů — jednak jazykovědeckých, jednak etnografických, jež svědčí pro tuto spojitost. Shrnuji jezde. Jsou to především záznamy Gallašovy, prof. Pastrnkem zmodifikované:

i. Ještě v 18. stol. za dob Gallašových vyslovovali moravští Valaši původní své uherskoslovenské r místo pozdějšího ř, jež proniklo úplně teprve ve stol. 19: (Jsou to příklady jako: preskoč, pres, h o v o r i t i, p r ý-s t u p [!] a pod.) 2. V i. os. sg. užito tvaru т.: půj dem, u m r e m a j., místo půjdu, u m r u. 3. Místo vok. kladen nom.: Ó Kateřina m. Kateřino! atd. k poznámkam Gallašovým pojí se další prof. Pa-strnka: 4. Koncovka instr. pl. na —ámi: zubami, vecami, za horárni a mn. jiné vyskytující se jen v nářečí valašském poukazuje též na půdu uherslov. 5. Snad i kone. lok. pl. —och: chlapoch, duboch sem náleží. 6. Jinou zvláštností nářečí valašského je kone. —é v nom. pl.: j astř ab é, chlapé, holube, hojně rozšířená na uher. Slovensku.

Dále vidí prof. Pastrnek spojitost s půdou uherskoslovenskou i v některých tvarech na dz jako: zedzený, hádzat a pod.; ale příkladů těch je příliš málo, aby mohly úplně přesvědčovat. To platí i o tvarech s kmeno-tvornými příponami —astý, —istý. —

Valašský kroj podle záznamů Gallašových podoben byl kroji uherskoslovenskému, stejně jako valašský tanec; velmi důležité pak pro důkaz spojitosti mor. Valachů s půdou uherskoslovenskou jsou n á-rodní písně, z nichž jednu („Pásli ovce Valaši") srovnává prof. Pastrnek v obou nářečích a dochází k tomu, že píseň ta vyšla z uher. Slovenska a přenesena byla do Moravy právě prostřednictvím Valachů — opět tedy nový důkaz spojitosti. Konečně se zmiňuje prof. Pastrnek o úzkých náboženských stycích mor. Valachů a uher. Slováků, jež pěstovány byly hlavně ke konci 18. stol., a vyslovuje domněnku, že také zbytky luteranismu mezi mor. Valachy pramenily hlavně z uher. Slovenska a jen stálým stykem se udržovaly. To jest ovšem hypotesa, kterou teprve důkladné studium kraje, obyčejů, zvyků i jazyka — ovšem na základě srovnávacího národopisu — bude moci blíže a přesněji určití. Prof. Pastrnek činí tu jen určitý pokus o rozřešení této otázky a na podkladě svých poznámek činí konečný