hůře, Staś v komoře, tam si naplnili pytle. Jděte do stáje sedlat, ať vás nikdo nevidí. Nejezděte silnicí, ale údolími. Pro mne osedlejte sivého a v těsném úvoze na mne čekejte. Hůra, stáj, komora pustá, tancuj jen, krčmářko tlustá! Žeg. Pauli: Pieśni ludu polsk. w Galicyi 1838 str. 104:

Jel šenkýř z města, krčma v poli stála, tam kde mladá šenkýřka penízky skládala. Vrátil se do města, tovaryšů nabral, muzikanty najal, krčmářce zahrál: „Krčmářko, dobře si žiješ, tři zloděje máš za stěnou a ty se,dvěma piješ. Pojďte bratři do jizby, nestůjte za stěnou, ať já se potěším s krčmárkou milovanou. Jděte tam dva na půdu, třetí do komory; svažte rukávy, zrobte z košil měchy. Obrať kožich vlnou, ať ti hrách nechrastí a stoupej po schodech. Vidíš ty Florku, sukni a čapku na kolíku? I to vezmeme. Zacpi díru věchtem, ať jí světlo neproniká, jak tó spatří šenkýřka zlé se nám povede. Schyl hlavu nízko, je ti viděti čapku, spatíí-li to krčmárka, zle s námi. Krčmářko naše, klíčky u pasu, co ti pomohou, když máš zloděje v komoře? Vezmi Florku uzdy, koně vezmeme, pryč pojedeme. Nejezdi silnicí, ale lesními vtvozy a já sednu na lysého, pojedu za vámi. Buď zdráva mi krčmářko, jdu se ochladit. Co jsem ti řekl vyplní se." Vyšla šenkýřka, ruce zalámala, bodej bych já takých hostí již neměla.

Kolberg: Pieś. ludu polsk. 1857. I. str. 281—2:

Dobrý den krčmářko, s Bohem si žiješ. Tři zloději jsou za krčmou a se čtvrtým tancuješ. Postav pivo a pij, pamatuj na zloděje, jež máš u sebe. Vidíš bratře, ber peníze pro sebe i pro mne, vezmi klobásy a sýry. Vezměte všechny koně, hnědku nechte, jeďte za horu tam čekejte; Nejezděte silnicí, jeďte postranní cestou já přijedu na hnědce za vámi. Zdráva bud krčmářko půjdeš do komůrky, do stáje — všude pusto.

(Obdobný variant.J. Lipiński: Pieś. 1. wielkopois. str. 196.)

Kolberg uvádí celkem 11 variantů, z nichž některé (na str. 282—3, 284) jsou psány řečí zlodějskou.

Kolberg, Lud. Ser. XIX., str. 247:

Přišli zloději do krčmy, jeden z nich hrál, 2 tancovali, a 10 kradlo. Ti, co tancovali, zpívali soudruhům: Vidíš Florku klobásy atd. Skloň Kubo ruku, ať krčmárka nevidí atd. Ukradli, co kde bylo a ten nejstarší zpívá: „Krčmárka je ráda, že dlouhá zábava, ale krčmář nerad, nebude míti co jíst!" Pak dal ostatním heslo a sám vyběhl z krčmy, sedl na koně a ujel. Krčmář ráno vejde do komory a všude prázdno — všecko vybrali.

(Srovn. ještě Ser. L, 281—9, IV., 59, XVL, 492.)

Zmínil jsem se již, že mimo versi Bartošovu se tento motiv v naší poesii nevyskytuje. Polských variantů jest mnohem více; ostatně jest tvar běndže (v 5. strofě u Bartoše) zřejmý polonismus.

Z maloruských versí znám jen jednu uhersko-ruskou. Otiskl ji V. Hna-tjuk ve své studii Словацгай опришок Яношик в народн'ш поезш str. 24. (Zýk otisk ze Запис. наук, товар, им. Шевченка 1899 sv. XXXI.—IL). Jest zajímavá proto, že jest p г o s a i c k á s v e r š o v a n ý m i úryvky:

Byl v jedné vesnici nájemce hospody, velmi bohatý žid . Mohl vše pevně zamknout! tak, že se k němu nikdo nedostal. Ale byli v lese takoví zbojníci, bylo jich dvanáct a začali přemýšleti, jak by žida mohli okrásti. Bylo mezi nimi šest muzikantů. I uradili se, že nejdříve tam musí zajiti muzikanti. Přišli tam a prosili o nocleh. Žid se jich ptá, odkud jdou. A oni jemu, že tu v tom místě hráli na svatbě a připozdilo se a my se bojíme dále jiti. Žid dovolil, aby zůstali přes noc. Za chvíli přijel na koni pán, slezl a prosil