žida o nocleh. To byl nejstarší mezi těmi zbojníky. I jeho vzal žid na noc. Pán pozdravil se s muzikanty, j akoby byli cizí, kázal dáti čtvrtku piva a začali piti. Žid měl radost. Konečně kázal pán, aby muzikanti hráli, vzal krčmárku k tanci, neboť slyšel, že přijelo druhých šest loupežníků. Při tanci začal zpí-vati, neboť slyšel je na střeše:

Tančil dále. Ale slyšel, že zalezli clo komory, a znovu zpíval:

Začali řezati kufr s penězi a neměli nástroje, aby jej bez hluku otevřeli. Pilka skřípala, i začal znovu zpívati:

Vybrali peníze a vše složili па vůz a šli krást klobásy do komína. Nejstarší zase zpíval a v písni je napomenul, aby jeli postranními cestami a jemu osedlali koně. Nedonocoval, ale zaplatil židovi, vyšel na dvůr, vyvedl koně a sedl naň. Šenkýřka mu svítila a on zpíval:

Byl to její kůň ovšem po pansku osedlaný. Pán zmizel. Ti muzikanti ulehli, ráno vstali a vydali se na cestu. Krčmárka měla jiti do města,-šla do komor у a vidí, že vše prázdno, vykradeno. . ..

Musíme býti Hnatjukovi vděčni za to, že zapsal tuto versi, která pro otázku o vzniku oné písně zbojnické není bez významu (ukazujíc mimo to též, jak píseň přechází v prosaické vypravování). Uvážíme-li totiž, že máme četné verse polské, avšak jen jednu moravskoslovenskou — se stopami vlivu polského — jednu uherskoruskou (ve veršovaných částech se objevují hojné polonismy: стемпай, бендзьи atd.), a že ani v lidové poesii západoevropské ani v tradicionální literatuře velikoruské a jihoslovanské — pokud to vůbec lze s určitostí tvrditi — tento motiv se nevyskytuje, uznáme zajisté, že píseň o okradené krčmářce vznikla v oblasti karpatské a sice na území polském.

Základem jest patrně skutečná událost. Vypravování o zbojnické lsti se rozšířilo po celém okolí. Vznikla improvisace, píseň, líčící (trochu ironicky, neboť sympatie byly jistě na straně obratných zbojníků) přepadení. Lest byla všem dobře známa; rozuměli úryvkovitému líčení písně a nebylo třeba