@S@Зб
k ní, sáhl do koše a místo knihy našel vejce, jež za peníze koupila. Vylál jí žroutů a vzav vejce, jedno po druhém na ni naházel, že přišla domů celá mokrá. . , . ,•
Jde tu o motiv mezinárodní, nebo vznikly tyto anekdoty nezávisle na sobě v různých územích?
Na konec vracím se ještě jednou к písni o okradené krčmářce a to k uherskoruské versi prosaické (v níž jsou výstrahy hejtmanovy zveršovaný), zapsané Hnatjukem. Jak jsem již výše podotkl, jest proto zajímavá, že ukazuje, kterak z písně vzniká prosaické vypravování. *)
Tím se ocitáme u otázky o poměru látek tradic prosaických к látkám písní epických.
Myslím, že se nenajde mnoho příkladů, kde táž látka se objevuje v písni a v pohádce. Snad se o věci jindy zmíním obšírněji, prozatím omezuji se na několik poznámek:
Kollár (Nár. ZpieV. П., str. 450 násl.) uvádí píseň „O červeném Kameni a Červeném Vítězi". V této ve1!™ rozvleklé balladě — která jak se zdá není čistě lidová — máme motiv známý z pohádek. Manžel odjede do války a prosí paní, aby porodí-li dítě, nemeškala dáti mu zprávu. Stane se. Posel na cestě nocuje u zlé baby, která mu podstrčí list, v němž se králi oznamuje, že paní porodila štěňata atd. Konec smírný. Babu Dotrestají. Podobný motiv máme v maloruských písních: Čubinskij (Труды этногр. стат. зксп. въ зап. рус. край V. sv., str. 686, Holovackyj, Нар. nic. atd. L, 89.) Z přečetných versí prosaickvch uvádím jen: Erben, Sto prostonár. poh. str. 56, Kolberg, Lud., VIII., str. 35, XVII., 190; Grimm, KHM. 1857, L, 165, III., 59 a citovanou tam literaturu'. (Srovn. též Lud VIII. 63; XXL, 180.)
Kolberg, Lud XVII., 197 otiskl prosaické vypravování, které upomína na legendu o Jidášovi nebo na vypravování o Gregoriovi: Pán jel na vojnu, žena si zle vedla, porodila dítě. Styděla se, dala je do kolébky a pustila na řeku. Dítě. vyrostlo u rybářů; zvali je Jasiem. Hoch dorostl, vrátil se do města, pojal matku za choť. Poznají svůj hřích, činí pokání. I tento motiv jest rozšířen v písních: Čubinskij 1. c, 407, 458, 485, Holov. L, 187, IL, 577, Zbiór wiad. VIII., 8—9; Z. Radčenko, Гомельстая нар. пЪсни (Записки имп. русс, геогр. общ. по отд. этногр. XIII. str. 143); Šejn, ВЪлорус. пЪсни (tamtéž sv. V., str. 542); Kupčanko (Записки юго-зап. отд. имп. русс, геогр. общ. П., str. 542).
Ve Sborníku věnovaném prof. Florinskému * *) podává Jul. A. Javorskij obsáhlé pojednání „Духовный стихг о грЪшной дЪвЪ". Motiv jest ten: Bůh přijde ke studni a prosí dívku, čerpající vodu, aby mu dala napiti. Dívka se vymlouvá, že voda jest nečistá. Bůh odhalí její hříchy. Porodila několik dětí a všechny je usmrtila. Bůh ji vyzve, aby se kála. Dívka jde do kostela a tam zahyne. Autor sleduje látku ve slovanských literaturách a podávaje
