rozbor západoslovanských versí této „duchovní legendární ballady" upozorňuje, že v západoslovanské poesii lidové objevují se dva motivy podobné, které nutno lišiti:

1. O dítěti v dutém stromě. Tato ballada jest jen v poesii lužickosrbské a slovinské. Přešla к Slovanům z německé pöesie. (Srovn. Erk-Böhme, Liederhort, L, 632.)

2. Ballada, kterou Erben označuje slovy „Nesvěcení neděle". • . Vyskytuje se v poesii českomoravské, slovenské, polské a maloruské. Co se našich písní týče, mohu. údaje Javorského poněkud doplniti. Ja-

vorskij uvádí varianty jen z Bartoše (Nár. pís. mor. 1889, 55) a z. Šafaříka (Pjsně swětské atd. II., 105, 107). Připojím ostatní.

Erben, 1.864, s*1"- 5°5: Jedna ctná- paní měla tři dcery na vdaní. Dvě do kostela vodila, třetí se doma strojila. Ustrojivši se, pospíšila do zahrádky. Trhala červené růže, dělala si věneček. Přijel mládenec, prosil o věnec. Odmítnut. Druhý též. Přijel třetí. „Tobě dám věneček, na jiného nečekám!" ,Vyskoč na můj kůň, povezu tě к svému domu do ráje!' Jedou po samém hloží. Když к místu přijeli, viděli horoucí peklo. ,Otevřte, tovaryši, vezu vám tělo a duši!' ,Postavte panně stolici, dejte jí vína sklenici.' První jim bránu otvírá, druhý jí smolu nalévá. Vypila jednu sklenici, barvu změnila. Vypila druhou, pustila plamen z úst. „Otevřte, páni, veřeje, ať na mě větřík zavěje!" ,Když jsi se chtěla chladiti, měla jsi dobře činiti!' „Kéž by tu někdo byl, aby mé. matce vyřídil, ať trestá lépe druhé dvě dcery!"

Slávia 293.

Variant jednodušší. Místo tří dívek jedna. Nešla na mši. Přijede pán — ďábel. Chce od dívky tři věnce. Jedou k peklu. Posadili ji za stůl, červenici jí dali piti. Vypila, hořela. „Vzkážte matce," prosí, „že nepřijdu!"

písně mají odlišné jednotlivosti. Sušil, 1860, str. 21.

V neděli šla matka se třemi dcerami do kostela. Dvě vešly, třetí se vrátila do zahrady, utrhla tři růže a uvila tři pérenka. Dovijí jedno, kněz začíná mši. Druhé, kněz zdvihá hostii. Třetí, ďábel se к ní dobývá. „Komu to viješ pérečko?" ,Není to péro, než věnec! Kdyby přišel mládenec — hodná osoba — dala bych mu jej!' „Já jsem hodný, dej mi všechny tři, jsem tak hezký jako ty!" Vyzve ji к jízdě jako ve var. Erbenově. Vzal Kačenku na rohy a letěli přes hory. Jak vyjeli za humna, jeli po samém hloží. Přijedou do pekla, tovaryši otvírají, dají vína sklenici. Jednou se napila krása se jí změnila. Po druhé, modrý plamen pustila; po třetí, plamenem chytila. Prosí, aby se směla ochladiti. Odmítají. Ptá se zvonů, proč nezvoní! Začnou zvoniti: „Nechtěla jsi na mši choditi!" Čerti volají: „Dejte ji tam na lože, kde jsou břitvy a nože!"

Dívka prosí formany jedoucí kolem, aby jsou-li z Holomúce nebo z Opavy, řekli její matce,, ať.lépe trestá druhé dvě dcery.

Srovn. ještě Sušil 1860, str. 23, Bartoš, 1899, I., 4.