str. 39
jednou, dřevo zavzdychalo; po druhé, krev vyprýštila. Po třetí, javor promluvil: „Nesekejte hudci, nejsem dřevo, jsem krev a tělo, pěkná děvečka z blízkého městečka. Brala jsem vodu, postála si s milým a matka mě zaklela, abych byla. javorem. Jděte, zahrajte matce!' Stane se; matka pláče: „Nehrajte, nebodejte mi srdce, dosti mám na ztrátě své dcery!"
Zcela podobné jsou varianty: Bartoš, 1899, I., 1, Sušil 1860, 143, 144, Roger, Piesni atd. 70—71, Slov. Spev}', II., 49
Poněkud odchylné jsou dva variant}' slovenské:
Slov. Spevy, L, 19.
Šli hudci horou javorovou. Našli dřevo krásné. „Utněme si je na housle!" Třikrát ťali. Po třetí taký hlas uslyšeli: „Já jsem děvče rychtářovo!" Matka, ji zaklela, aby byla javorem. Hudci ať jdou před dům a hrají na housle. Hrají: „Toto jsou housle z vaší Aničky, strúnočky jsou její zlaté vlasy, slá-čičok — z bílých ručiček, kolíčky — prstóčky." Dále jako u Erb.
Srovn. Koli., П., 4.
Meinert (122):
Dos gunge 'mohl dray Spiellait
se gunge meitsomme goer stoulz;
se quome iever a Wiesle,
diett stound sen a'n Oerlehoulz.
|
Řekne jeden druhému: „To by bylo dobré na housle!" První začal rubati, olše krvácí. Druhý začal, olše pláče. Třetí — olše promluví. .Nerubejte/ já jsem dívka.
Mai Mutter hot mich verwounsche
wail ich se noch Wosser woer.
|
Jděte vy hudci před dvéře a zahřejte jí píseň o mně. Stalo se. Matka prosí, aby nehráli:
„hett ich ihr' glai noch zahne
dan Wounsch ich kar nich thet!"
|
Tato verse se shoduje s našimi balladami. Odkud jest tento motiv u Meinerta? Citoval jsem již názor Erkův. Erk má jen dva varianty totiž, z Meinerta a ze sbírky: A. Peter: Volksthümliches aus Oesterreichisch-Schlesien (Troppau 1865) st1"- 209- Tento var. se liší jen tím, že dívka se promění v osiku, kdežto u Meinerta v olši. Ve slovanské části Slezska jest tato píseň známa. Srovn. Roger, Pieśni ludu polsk. w góru. Szląs. str. 70—71.
Obdobné motivy vyskytují se v balladach severogermánských. Pojednal o nich R. Kohler ve studii: „Die Ballade von der sprechenden Harfe." (Aufsätze über Märchen und Volkslieder, str. 79 násl.)
Köhler sebral množství parallel z písní a pohádek všech národů evropských. Všude jest v podstatě týž motiv. Sestra závidí sestře ženicha a zabije ji, nebo zlé švakrové zabijí dívku a pod.
Z vlasů zabité zhotoví (obyčejně) milenec struny к harfě. Harfa zpívá a prozradí zločin.
Srovnáváme-li slovanské ballady o dívce zakleté ve strom s paralelami Kohlerovými, shledáme,
i. že zpívající nástroj hudební (v balladach germánských to bývá harfa) objevuje se v písních a pohádkách všech národů evropských.
|
