se na první pohled jevila býti větší. Bohužel nebyly v ní také některé nástroje vvobrazeny, jako v Bartošově slovníce.

Do jisté míry má Hruškův slovník větší cenu vědeckou, než Bartošův. Cena ta zakládá-se jmenovitě v úplné autentičnosti slovníkového materiálu, neboť p. Hruška snesl všecek materiál sám, nepojal do slovníka ni jediného slova, které by nebyl slyšel, třebas by se i vyškytalo ve starších pracích

0 Chodech pojednávajících, jako na př. u В. Němcové, jak sám připomíná у „Přídavku".

Pro jazykozpyt český jest tato kniha příspěvkem nemalé ceny. Pro nás jest důležitá, další vynikající stránka její lidopisná. Pod velmi hojným počtem hesel vykládá p. Hruška celkem velmi stručně život lidu chodského, jeho pověrečné představy o různých bytostech nadlidských, báječných, srv. hesla: divný ž í n k y, haj mon, klekán íček, p r a ž n e с, p ц c i ká g 1, skalník, španělská zeď, vohnivý muž, svatojanský žene; různé pověry: čarodeník, jesan, poslechy aj., různé zvyky: an dělíčky (pálit v přástkách), hůrka chudá, kalhoty stáhávat (při draní peří), Doroťák, drkat (v pašijovém témdni), fanfrnoch (= bukal, v období Nového roku), koza místo klibny, lucka, pravůdky (zvyk maškarní), voračky (o ostatcích masopustních), prásky, rozprasky; zvyky svatební s. v. к o 1 á č, matky. Velmi hojná jsou hesla vysvětlující různé součástky kroje: bulka, burda, bůtky, cípek, čepec, čepe ní, culík, fěrtuch, flámička, flor, hakramka, kabátek, kalunky, koláč, nápěnka, pájovka, plena, po doleček, podolek, podsad k y, p e r u š t i č k a, p u n t, • r o z s í v k a, rukávce, šore, v o b 1 e č k a aj. Hojná jsou hesla vysvětlující hry dětské a též společenské: f i č u m p á č u m, f r k a n d a, k o t ě - p r á s k, most lámat, m u-d 1 á n k y, páček, p j i 1 a ř, plátno, p o d 1 í p, š í š a j z 1, štipky. Zvláště vypisují se hojná různá hospodářská řemeslná nářadí a náčiní: b í č e к, boky, c r- ero soustruhu, čakan, čelo, držák, h e b a d 1 o, naseč, pachole, pavouk, sekyry, stárek, vůz a jeho části, b ě h a d 1 o, v němž se děti učí běhati. Ještě hojněji a místy důkladně vypsána jsou jídla chodská: bacán, blebadina, brambůrky, bublinky, čepeníčko, dolek, klechtny, kohout, lívanec, m och u r a, pálenec, rozpek, rozpíček, slijška, toč aj. Nemalý zájem národopisný' mají jména rodová; několik zajímavě tvořených •od ženských křesťanských jmen nalézáme též u Chodů: B a r b o r á k, D o -roťák, Hančičák, Kačen á k, Mandák, M a r i j i č.ä k, znamenala prý Barbarin muž a t. d., ale když se stalo jménem rodovým, mělo asi jiný význam. I jinak místy ještě se vykládají rodová jména: Kryj čířák nazýván hospodář u Kryjčířů, V o s t u n c á k: „u dvora měli studnici a byli tedy vod-stunci". Touto příponou —ák se vůbec tu tvořila jména rodová: H ú z e ň á k, M a r t i ň á k, M y j t ň á k, S t a r á к, V d o v á к, V e s e-

1 á k a j.

*

J u r k o v i č Dušan. Práce lidu našeho. Slowakische Volksarbeiten. Les ouvrages populaires des Slovaques. Seš. 2—4. Vídeň 1907.

První sešit díla Jurkovičova oznámili jsme a ocenili hned, jakmile vyšel. Když vyšel, nastala ve vydávání přestávka. Jednak z obvyklých příčin