čistě technických — očekáváť nakladatel úspěch a přihlášky, aby mohl podle toho zaříditi náklad dalšího tisku, jednak však — jak se zde ukázalo, i z toho důvodu, že podpora veřejnosti byla. tak malá —■ z Čech na př. se přihlásilo as 8 odběratelů—že uvažovalo nakladatelství, má-li a může-li vůbec ve vydání pokračovati. Když nyní vidíme před sebou 2- -4. číslo, je to snad potěšitelným doldadem, že nejhorší obtíže jsou překonány a že nakladatel i vydavatel pevně odhodláni jsou dílo dovésti do konce.

A bylo by také škoda, veliká škoda, kdyby k tomu nemělo dojiti! Co krásy a co svéráznosti hdové je uloženo už v těch dosud vyšlých čtyřech sešitech! Je pravda, národopisný teoretik bude snad postrádati systematičnost, a bude mu překážeti, že se střídají tabulky a obrazy z nejrůznějších oborů a koutů vzaté. Ale co je konečně umělcovi, jakým je Jurkovič, po systematičnosti a po teorii národopisné? Sáhne tam, kde vidí krásu, dnes zde, zítra jinde, a podává ji tak, jak cítí sám, že nejlépe ji podati. Musíme se slovem postaviti také při posouzení díla na toto čistě umělecké stanovisko, clívati se na list po listu, na každý o sobě, a hledati vždy jen to, co na listě nás má poutati. A najdeme na každém, něco zajímavého nebo půvabného a na mnohých i věci nové, poutající stejně národopisce jako umělce, jenž pro své výtvory hledá vzory a pramen nových forem a dekorací.

Při tomto rázu celého díla bylo by zbytečno, abych blíže vykládal a popisoval, co každý list přináší. Dostačí, myslím, celkový přehled a poukaz na některé nej zajímavější věci. V seš. 2—4. vidíme, že Jurkovič stále vybírá své vzory především ze záp. Uher. Slovenska, z Prešpurka a Nitry, která mu jsou nejbližší, pak z přilehlé části moravského Slovenska a Valašska, v drahé řadě z končin vzdálenějších, a že jsou to hlavně motivy architektonické, pak forma a dekorace nářadí a nábytku, které ho především poutají. Motivy výšivkové nejsou téměř zastoupeny — snad prostě z toho důvodu, že se jim v jiných publikacích poprávalo hojně místa. Vidíme tu serii malovaných nástěnných výzdob z Čataje (tab. 16., 17.), poněkud těžkých a tvrdých v barvě,, ale výborně komponovaných jako výplň dané plochy, lehčí malůvky lanž-hotské (27.), další podobné ukázky ze Švanbacím (22.) a Petrové vsi (37.), zajímavý nábytek z Lanžhota (11, 12.), z Divák (23., 34., 35.), charakteristické stavby z Čičman (39.), možná že při nedávném požáru zničené, dále z Nového Hrozenkova (25.) a ještě z jiných končin Valašska, zejména pak překrásný dřevěný kostel z Velké Paludze v Liptově, družící se к ostatním známým již vzorům severokarpatských dřevěných chrámů ~~ konečně řezané věci z Detvy (30.) a pěkná kamna z Radějova. (30.). Na tabulce 19. a 20. postrádáme neradi bližší určení, kde vyobrazené věci (řezané prací nářadí a výborné mosazné spony) byly pracovány. Vůbec by neškodilo i jinde poněkud bližší určení provenience, a vedle jmen osad často nepatrných i udání stolice. Kdo ví hned, že Petrová Ves je u Skalice v Nitře a Paludza v liptově? A přece ráz kraje mnoho poví při posouzení toho, co se tam tvoří.

*

Karel Procházka: O Betlémech. Kulturně-historická studie se zvláštním zřetelem к zemím koruny sv. Václavské a uherskému Slovensku. Nákl. G. Francia. Str. 159.

Betlémem rozumíme obrazy, znázorňující výjev narození Kristova. Také název jesle, jesličky značí skoro totéž. Obrazy ty jsou zpravidla plas-