tické. Figurky, seskupené u jeskyně nebo chléva betlémského, představují hlavní účastníky biblické scény vánoční. Již způsob, kterým postavy tyto byly vypraveny, jest velmi rozdílný, a ještě rozdílnější jsou přehojné pří-mětky, které si tvůrčí fantasie betlemářů přimyslila a přitvořila к základním prvkům zmíněným. Autor, známý již pracovník na poli národopisu, učinil si úkolem sebrat! všecku látku o betlemech v zemích českých, roztříditi ji, oceniti a soustavně uspořádati. Nebyla to práce snadná, jak by se někomu mohlo zdáti, a to hlavně proto, že tu šlo o zjištění veliké řady betlemů, rozptýlených po městech a všech a chovaných jednak v soukromém majetku, jednak v kostelích a jen ze skrovné části uložených v museích. Autor hleděl cestami, dotazníky, obsáhlou korespondencí a shledáváním listinných dat opatři ti si příslušný materiál a práce se mu tou měrou zdařila, že jeho monografií věc snad úplně jest vyčerpána.

Spisovatel podává nejprve historický rozhled, jak vznikl zvyk stavětí o' vánocích betlem a jak se šířil. V sedmém století byly prý do Ríma přeneseny původní jesle betlémské, kdežto už v pátém století papež Sixt III. zřídil v basilice Liborianské zvláštní „praesepe" к vánočnímu uctívání narozeného Krista. Zařízení toto bylo později jinde napodobeno; v něm dlužno spatřovati základní prvek obyčeje stavětí jesle. Určitějším směrem obrátil snahu znázorňovati narození Kristovo figurálně s v. František z Assisi, když r. 1223 v Umbrii konal známou svou slavnost vánoční v lese. Již o sto let později vyškytá se v Italii vánoční mystérium, znenáhla šíří se v Italii zvyk stavětí figurkové jesle se stafáží krajinnou á přechází pak i do zemí románských a jinam. V německých zemích za středověku byly vánoční hry jesličkové hojně v oblibě a četné jesličky, které se odtud uchovaly, jsou uloženy v bohatém jesličkovém oddělení mnichovského nár. musea. Svérázně zbarvily se jesle u Slovinců, pestrostí a zdomácněním říkajíc v každé rodině vynikly v německých zemích alpských,, zejména v Tyrolích. Šiřiteli jeslí byly některé řády mnišské, zvláště Františkáni a jeptišky Klarisky. Jimi se vánoční mystéria a figurkové jesle dostaly do Krakova, kde (dle Paga-czewského) jsou po nich různé stopy, i jinam do zemí polských. Loutková „szopka", která je tu známa jako obměna někdejších dramatických her vánočních (Perete klade její vznik nejpozději na začátek XVI. věku), vybujela v jednotlivých případech ve tvary nemálo složité a umělé. Polské sopce podobá se běloruský vertěp, který byl od kněží zanesen až na Sibiř, v celku však jest oblíben hlavně v Rusi jižní. Jesličkové texty rumunské dle Jaci-mirského jsou původu ruského.

Po tomto historickém vstupu Procházka vykládá o Betlemech v Čechách. Začíná betlemy nej prostšími, jesličkovými archy, které si jednotlivci kupovali, figurky podlepovali, vystřihovali a na dřívka upevňovali. (S jakou ehutí to venkované činili, připomíná nejnověji také V. Mrštík v Zlaté niti.) V kostelích — autor uvádí 23 místa — mívali betlemy malované na dřevěných deskách; zajímavý obrázek z Kladna znázorňuje, jak se z desk složil úplný obraz. Jiné betlemy, ručně malované na lepence, jsou oblíbeny zvláště v okolí Ustí n. O. a Č. Třebové. Pozoruhodný jsou tu zvláště „dáliny", jakési zadní opony, uzavírající krajinu. Na četných betlemech nalezneme figurky, vyrobené z těsta k tomu cíli zvlášť upraveného; z takové látky dělávaly se hračky — v Pacově zachovaly se hračky toho druhu mající přes 100 let věku — v Příbrami tlačili ve formách takové figurky na betlemy a až do našich dob dovážejí je také na trh pražský. Také v samé Praze, v Košířích, Nuslích a j. jsou výrobci takového zboží. A protože ti výrobci zacho-