str. 46
vávají své starší tradice, jsou jejich figurky (podobně jako betlémové postavičky jiných druhů) cenným dokumentem ku popisu lidových krojův a typů. Na několika místech zjistil autor na betlemech figurky voskové, oblečené v šatečky; hlásný na věži v Jindř. Hradci má takový betlem zvláště zajímavý. Ten je původu domácího, jiné betlemy voskové dovážejí se hlavně ze Solnohrad. Terakotové a sádrové jesličky, kdysi jen italského původu, za našich časů také již vyrábějí se doma. Nejčetnější betlemy mají figurky ze dřeva řezané, z nichž mnohé zase jsou oblečeny. Zajímavá je tu připomínka (str. 71) býv. faráře Ant. Koláře, strýce Jar. Vrchlického, jak kdysi s babičkou básníkovou strojil betlem svému chovanci na radost. V Příbrami vyvinulo se hotovení betlemů a jednotlivých součástí na ně v řemeslnou živnost, různé dílny rezbárske v Praze i jinde zhotovují je ovšem též. Mnoho jest na různých místech betlemů, z nichž některé jsou velmi složité, pohybujících se důmyslně sestrojenou mechanikou, která tu a tam i s hudbou bývá spojena. Co v Západu К. V. Rais vypravuje o kaplanově mechanickém betlemů, Procházka zjišťuje jako skutečný příklad z hojných případů podobných.
Další kapitola přechází na pole ještě určitěji folkloristické. Vykládá, o loutkových hrách, jimž betlem byl prostým jevištěm. Hry ty — podobně jako hry jesličkové — znázorňují zpravidla buď prostý příběh narození Páně, nebo spojují jej s hrou tříkrálovou, rozšiřujíce jej o výjev zjevení Páně, který jest až posud v lidovém podání z míry oblíben. Autor popisuje scénu i hry, cituje také příslušné texty a dokládá, jak žádoucno, několik písní i s notami. Větší a zevrubnější pozornost dramatickým koledám, jak je sebral Bartoš a jiní, byla by tu po našem soudu bývala na místě. Do kapitoly o koled-nících bylo by se snad dobře hodilo, co jaksi přesahovalo rámec stati o jeslič-kových hrách, a látka (třebas už odjinud známá) byla by tu i po této stránce alespoň přehledně doplněna. Další odstavec jest věnován chrámovým jeslím pražským, načež spisovatel způsobem nepoměrně stručnějším zabývá se betlemy moravskými, slezskými a slovenskými, zachovávaje při tom látkový postup, který jsme svrchu naznačili z Čech. Na konec autor vyslovuj e přání— jistě oprávněné, aby zachované staré betlemy byly zachráněny od zkázy; myslíme, že místní musea i Národopisné museum byla by pro ně místem nejvhodnějším.
Práce Procházkova jest plodem značné píle a svědomitého i nákladného studia. Jest tu sebráno mnoho látky, jež vesměs jest přesně zjištěna co do míst a osob a doprovozena četnými illustracemi. Vedle významu, který má pro li dopis, upozorňujeme důrazně na význam, který má pro seznání našeho domáckého průmyslu a jeho minulosti. Autor jest i v té příčině spolehlivý;.zjišťuje výrobce, kolikost, jakost i způsob výroby a tak zachoval budoucnosti cenné zprávy,, které snad už po několika letech by bylo těžko shledávati. — Na konec nemůžeme potlačiti zmínky o tom, že se nám.sloh autorův nic nelíbí, četných jazykových vad a germanismů pak v knize, jinak dobré, litujeme. Vazby, jako na př. „počíná orací bez nebo s objevením se loutky" (str. 33), „V Bechyni stává družstvo" (str. 65), „vojsko a koně, které nechal oproti sobě bojovati" (str. 81) aj. neměly by se už v slušné knize vy-skýtati. F. V. Vykoukal.
*
M. Šmolková a R. Bíbova: Krajky a krajkářství lidu slovanského v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Uherském Slovensku. V Praze, 1907 Nakl. R. Bíbové. Str. 48+60 tabulí. Fol. Cena 20 kor.
Dílo toto jest svědectvím ušlechtilé snahy a obětavého nadšení dvou našich učitelek, které se zcela věnovaly studiu důležitého a krásného odvětví
|
|
