našeho lidového umění. První z nich, sl. Smolkovu, uprostřed práce vyrvala smrt, a tak jest pouze sl. R. Bíbova vlastní vydavateľkou a též nezištnou na-kladatelkou tohoto nádherného díla. Obsahuje 60 tabulek krajek s množstvím vzorů, výtečně reprodukovaných, tak že možno dle nich netoliko vzor úplně obdělati, nýbrž i techniku pletařskou vystihnouti.

Doufám, že najde krásný výsledek práce slečny Bíbovy plného, uznání a ocenění. Neníť daleko ještě vyčerpán zdroj spanilých našich vzorů, krajkových, bohužel stále víc a více se ztrácejících spolu s dovednými krajkářkami, které tradici lidové práce nám do dnešního dne zachovávají. Slečna Šmolková společně se sl. Bíbovou podnikla mnohé cesty po českoslovanské vlasti, aby studovala krajkářství, upozorněna byvši v r. 1889 výstavou uhersko-slo.ven-ských krajek v Náprstkově museu pořádanou. U obou odbornic krajkářství vzbudilo pletařství slovenských žen veliký údiv, neboť seznaly v krajkách těch první stopy vývoje pletařství krajky vůbec, kterouž stopu doposud marně při cizích pracích krajkových dopátrati se snažily, ale nenalezly.

Ve stati ,,O původu, stáří a kolébce techniky pletení" v první řadě vyvracejí spisovatelky názor, že paličkování čili pletení krajky povstalo v Italii, jelikož dle vzorové knihy Krištofa Floschera r. 1536 poprpé přinesli krajky do zemí germánských benáčtí kupci. Praví: „Zapomínáme, že Benátčané byli dobří obchodníci, vyznající se výborně v zištné politice obchodnického národa, shrnuvše ve středověku všechen obchod do svých rukou, do své moci, majíce rozsáhlé styky s východem i západem." Dále uvádějí, že kniha Floscherova, vyšlá v Curychu r. 1561—62 jakožto „nová vzorková kniha paličkovaných šňůr", neposkytuje žádného světla, co se týče stáří a vzniku pletení krajky, že odporují naopak povaze techniky pletařské uvedené v knize té počátky pletení, které musely povstati, než dostoupily oné umelosti. Také odporují tomu dějiny krajky. Slovanky již v XIV. století znaly umění krajkářské, jelikož si krajky pletly ke svému kroji. Též v Čechách pracovaly ženy v XV. věku krajky na zvláštním stánku a také v Rusku jsou zachovány krajky ze XIII.—XV. století. V Trojicko-Ser-gijevském klášteře u Moskvy chová se při ostatcích svatých zlatá krajka z počátku XV. stol., jejíž provedení poukazuje na začátky onoho druhu krajek, které hotoveny jsou na základě sítě. Také v klášteře v Trogiru v Dalmácii chová se jako vzácná památka rocheta zdobená krajkami, jež se považuje za druh vzácných výrobků dalmátskych žen proslavených pod jménem „point de Ragusa". Podotýkám, že vzácné krajky paličkované a překrásné výšivky prolamované tak zvané „reticella" ještě doposud na ostrově Pagu chudičké ženy dalmátske pracují к ozdobě svého starobylého kroje. Autorky uvádějí dále a připouštějí fakt, že západoevropská krajka má cenu uměleckou a vzbuzuje svou kresbou a jemností pavučinovou obdiv, ale dokládají, že neposkytuje nižádného světla týkajícího se začátku pletení, ani spisovatelé věku XIV. а XV. nemohou určitě říci, jaké byly počátky techniky pletařské a kde vlastně vznikla. Poukazují pak к pletařským pracím slovenských žen, jež obsahují doposud neznámé a důležité prvopočátky techniky této, bez které západoevropská krajka by vzniknouti nemohla. Na východě jest kolébka techniky pletení Па podušce a západ na základě jejím vytvořil krajku skvostnou a v uměleckém směru velecennou. Vznik techniky pletení kladou autorky do století X. nebo XI. a rozdělují dějiny krajky na dvě periody. První vytvořil východ, kterou možno vésti až do XVI. stol., končí tedy stoletím XV., v kterémž věku krajka východní slovanská prodělala proces posledního svého vývoje. Stoletím XVI. začíná pak krajka západoevropská,