která prožila své květenství a trvá částečně doposud, jen že během konce XVIII, věku začíná její úpadek.

Základy techniky pletení na podušce spatřují autorky v technice tkací a částečně v prastarém pletení na rámu čili krosienkach. Jako nejstarší a prvotní práce pletená uvádí se krajka s třepením, která objevuje se na koutnicích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Dalším důkazem kolébky pletení krajek u Slovanů jsou krajky ruské, které se vyrábějí způsobem nej-primitivnějším a projevují největší naivnost a jednoduchost. Způsob práce pohybuje se na základě tkaní a práce ta shoduje se úplně s provedením v krajkách zlatých a stříbrných oblíbených ve stol. XIV. а XV., které nikdy nepředcházely výrobky pletení nití, byly výsledkem dlouhé a veliké zkušenosti v oboru pletení na podušce. Na Rusi zachoval se originální způsob připichování okraje na podušku trny z divoké hrušně. Tyto krajky ruské jsou téhož způsobu jako naše uhersko-slovenské nemající nic společného s krajkou západoevropskou. Slovanské pletařky pracovaly z paměti na své podušce a také ženy, které doposud pletou krajky dle starého zvyku v Uher. Slovensku, na Rusi, nepotřebují žádných kreseb ani podvínků. Také v Čechách pletařky, jež podlehly již kouzlu západoevropské krajky, z paměti hotovily na své podušce krásné a jemné krajky, a samy si vzory druhu valenciennského, brus-selského i nizozemského upravily a kreslily. Ku konci statě praví autorky, že svépomoc českých krajkářek v ohledu pletení rázu západoevropského, důmysl jejich při sestavování vzorů a svéráznost práce zůstaly doposud n eoceněny a nepovšimnuty. „Úkaz to u nás ovšem přirozený, ale neblahý, poněvadž samou obavou, abychom se nezdáli ješitnými a malichernými, podřizujeme výsledky svých studií naukám cizích, kteří, kdyby znali zajímavé a cenné prameny naše a nestranně je posuzovali, v mnohých sporných otázkách zaujali by stanovisko jiné, správnější." V typickém zpracování krajky, v jejím provádění vidíme, že ženy slovanské nepoznaly techniku pletení vlivem západu, kam přišla krajka, až vyspěla ve svém vývoji, že vlastním přičiněním a znalostí tkaní a pletení v rámu u nich vyvinulo se pletení krajky na podušce, že svým tradicionalním způsobem života, který v mnohých slovanských zemích západní kulturou dotčen nebyl, uchránily způsob práce, prvopočátky pletení. Proto také znalost pletení krajek šířila se u Slovanů rodovou tradicí v duchu národním, ve směru původním, starobylém přecházejíc s pokolení na pokolení, kdežto na západě rozšířena byla krajka pletená obchodem.

Velmi pilně probádaly slečny učitelky krajkářství v Uhrách a s neobyčejným důmyslem stanovily všeliké zvláštnosti vzorů a technik i způsob pletení krajky a dějiny i vývoj její. Počínají s krajkou hontskou, při níž nalezly nejstarší prvotní způsob pletení, popisují pak čípky čili krajky: liptovské, zvolenské, nitranské a trenčinsko-prešpurské. Dále pak uvádějí krajky moravské a obšírně popisují krajkářství v Čechách.

Obzvláštní pílí a vytrvalostí podařilo se našim vynikajícím odbornicím v oboru pletení krajek, sebrati bohatý materiál o krajce česko-slovanské a znalosti jejich v umění pletařském máme co děkovati, že povstalo dílo pro národ náš veledůležité a zajímavé.

Dílo jest věnováno stařičkému, moravskému vlastenci Ignatu Wur-movi. Doporučuji s láskou a vřele našim školám, bibliotékám, museím atd.