*

Зелица БеловиЬ - Бернадзиковска: Српски народни вез и тек-•стилна орнаментика. Оригинална монограФица на основу истори]ских докумената. Ca 14 оригиналних слика. Кньиге Матице Орпске 6poj 21. У Новом Саду. Изданье Матице Српске 1907. III+ 256.

Paní Jelica Belovic-Bernadzikovska jest přední sběratelka a propagatorka lidového umění srbského a chrvatského, první se hlouběji pustila do vědečtějšího studia výšivek, krajek, ornamentiky, při čemž se hleděla se-znamovati také s dotyčnou literaturou odbornou, zvláště s německými a též i slovanskými vědeckými výzkumy textilního umění. Jako nadšená vlastenka hlásá přesvědčivě i krásu i svéráznost i původnost lidového umění svého národa, že vydává podle jejího mínění skvělé svědectví o vysoké kultuře slovanského národa již v dobách dávnověkých. Paní Belovic-Bernadzikovska jest řadu let již horlivě činná v literatuře, a velká řada článků, roztroušených po chrvatských a srbských časopisech i, samostatných knížek svědčí o její horlivosti a energii. Z těchto prací buďtež vytknuty dvě větší rozpravy vytištěné ve ,,Zborníku za narodni život južnih Slavena", vydávaném od Juhoslovanské Akademie v Záhřebe ,,O razvitku našu národne tekstilne ornamentike" (X., тот.—180) a „Vezilačka umjetnost u Hrvata i Srba" (XL, 1—51), které byly částečně pojaty do této knihy. Sestavila též znamenitý katalog zemského uměleckého průmyslového musea v Záhřebe, o kterém bylo v NV. svého času pověděno několik málo slov (IL, 64).

V úvodní kap. knihy své pojednává spis. „o omamentice vůbec, a zvláště o slovanské". Tu vystihuje zcela dobře velký odpor mezi bohatým nádherným uměním srbské selky a ostatním jejím životem. Praví: „Kdo pozorně a láskyplně sledoval život srbské selky, promyslel mnoho z jejího života, co jest nepochybně daleko od kulturní dokonalosti, a potom vzal do rukou její překrásné výšivky, nemohl-li dospěti k vývodům, že tyto výšivky, tato bohatá národní ornamentika nikterak se nesrovnává s duševní úrovní naší nynější aneb teprve nedávné vyšívačky, to jest, převyšuj e daleko (i technikou i formou) obyčejnou úroveň selské inteligence. Nevznikla tedy z nynějšího aneb nedávného jejího duševního rozpoložení a duševní schopnosti, než v tom drahocenném majetku musíme spatřovati pozůstatky někdy velké praslovanské kultury . . ." (str. 2—-3). S tímto idealisováním praslovanské kultury, které s přísně vědeckého hlediska nelze ospravedlňovati, spojují se n naší spisovatelky čistě herclerovské představy o mírumilovném a tichém národu praslovanském (8). Srbská ornamentika jest původní, ale spis. jest si vědoma, že o absolutní původnosti přece nemůže býti hrubě řeči. Ví, že jeden národ působí na druhý, jeden přejímá od druhého, a že vlastně jen v jakosti přejímání, v přetváření přejímaných motivů jeví se svéráznost, originálnost. „Toto přetváření forem děje se velmi různými způsoby a právě tyto způsoby tvoří speciální národní ornamentiku, a ta je pak individuálním ná-1 odním majetkem. S toho stanoviska máme hleděti na evoluci, srbské ornamentiky." Názory velmi správné, ale bohužel spis. nedrží se jich důsledně, zlákána vidinou praslovanské vysoké kultury, praslovanského umění textilního, praslovanské ornamentiky. Pouští se na kluzkou půdu tuto puzena svým nadšeným citem a na té ovšem klouzá, padá. Ale kdekoliv jest na pevné