půdě domácího umění skutečně dokumentovaného, tu všude jest radostí sledovati její vvklady a možno mnohému se přiučovati. Jisté konečně, ovšem nijak neurčitelné, umění textilní měli Slované ve své pravlasti, a předpokládáme li ji v Asii, můžeme podepsati výrok spisovatelčin, „že plémě praslovanské přineslo nepochybně první své ornamentální náměty (,pobude') z asijské pravlasti"; tu pak předpokládá spis., že byli Slované„mezi jinými též pod silným vlivem Staré Indie" (str. 7). Mimo to předpokládá ještě, že „nepochybně bohatý mělo vliv na starou slovanskou ornamentiku mytologické doby" ještě umění egyptské a řecké, „neboť duše těchto plemen nejsou antipatické bohaté duši plemena staroslovanského" (8). Spis. dovozuje nejen velké umění v době praslovanské, než také vliv jeho na střední a západní Evropu, vliv na vývoj středověké ornamentiky i na vývoj pozdějších až moderních slohů. Němci, Italové, Francouzi kupovali od Slovanů tkanin}?, koberce, krajky, podle těchto vzorů obnovovali své práce „degenerované" a rozvíjeli je víc a více. Následuje ovšem, že Slovan nemohl pak pokračovati ve svém vývoji, neboť byl povinen stati na stráži na prahu Evropy, „nésti jméno barbar, neboť oni. národové předstihli jeho, který neměl kdy, aby vedle krvavých válek ještě konkuroval na evropském trhu umění" (str. q). Ovšem měly historické události zvláště na balkánském poloostrově jiný následek, uzavřely jihoslo-vanské národy před evropským vlivem, a tak „slovanské vyšívačské a tka-lecké umění žilo v Evropě po věky svůj zvláštní život" po dlouhou dobu, podle mínění spisovatelčina až do 60—70 let min. století (str. n).

Spis. nemluví tu však pouze o jihoslovanském umění, než o slovanském vůbec, že neměla prý na jeho vývoj „Evropa" vliv, a vysvětluje zrela ve směru teorie slavjanoíilské, že „mezi duchem slovanské rasy a duchem evropských ras byla převeliká propasť" (str. 11). Dotýká se vývoje novějších slohů vyšívačských a jaký dojem činily ukázky jihoslovanského umění lidového, lidové výšivky „národů hyperkulturou nepokažených" na evropské umělce a znalce umění. Uvádí pak na různých místech knihy své v hojných citátech výlevy jich radostného překvapení a nadšení. Stejně jak jazyk spisovný a písemnictví se osvěžuje, zdokonaluje pod vlivem svěžího jazyka lidového, stejně tak blahodárně působí i lidové umění tekstilní na moderní svou soupeřku.

Po všeobecné kap. úvodní následuje několik kapitol, ve kteiých spis. se přímo obírá lidovým uměním srbským, ale i tu vracívá se se zvláštní oblibou к těžkým problémům, záhadám o starobylosti a původnosti toho umění,

0 povaze a rázu praslovanského umění а р. V 2. kap. „Srbský dekorativní sloh" konstatuje ve vývoji jeho pět dob. 1. mytologickou, 2. křesťanskou, 3. tureckou, 4. klasickou, 5. moderní, kdežto ve svém pojednání v akadem. záhřebském „Zborníku" X. přiznala jen čtyři, totiž bez klasické. Shledává

1 nyní ještě v ornamentice srbských tekstilních výrobků tvary ještě z před-křesťanských názorů věrských, symboly, „které připomínají asijskou pravlast" (str. 27). Uvádí výrok ředitele germánského musea v Norimberce, W. Essen-weina, že v těch pracích (srbských) spočívá mystický poklad svátečních „pocitů", a i spis. spatřuje v ornamentu hlubší význam: „ornament není u Slovanů abstraktní črtání fantasie, nahodilá hra linií", ornamenty jsou pro srbskou vyšívačku hlavně a'v první řadě výrazem nějaké myšlenky, nějakých citů, nějakých tuh". Spis. tedy hledá a ovšem také odkrývá hlubší smysl některých ornamentů, ukazuje' jich souvislost s asijskými obřady náboženskými (na př. 29 sl.), nalézá v nich „indických sledů Veď" (30), souvislost některých s kultem stromů. Spis. neobmezuje se jen na jižní Slovany,