velké množství geometrických ornamentů, a ty dle mínění spis.-iná jsou „turkmenského t. j. mongolského původu" (49). ,,Za takových okolností — nepravě nej příznivějších — vyvinula se přece klassická doba srbského vy-šívačského umění, doba nejbujnější ornamentiky, nejjemnějších technik, doba řiejproduktivnější u veškeré evoluci její". Ovšem neuzavírá spis. očí před faktem, že různý byl vliv na slovanské národy, v srbských, bulharských, ruských výšivkách spatřuje větší věrnost byzantské ornamentice, kdežto u Chrvatň, Slovinců, Slováků, Čechů a Poláků pozoruje již „poněkud (třebas ne mnoho) vliv západních slohů" (52). Ale také na území srbského národa srazily se v té době různé umělecké směry, hlavně východní, a pouze poněkud sousední italské (v Dalmácii a Hercegovině) a velmi málo západní {54). Ale přece jest přesvědčena spis. o jednotnosti srbsko - chrvatského slohu po celém rozsáhlém území jeho, po všech rozdrobených krajích jehö od Istry až po Macedonii (58), přesvědčena o svéráznosti a samostatnosti srbských vyšívaček: „ona nikdy nekopírovala mechanicky, nebrala cizí", jak to ovšem činí bohužel dnešní srbská vyšívačka. Moderní doba nastala šířením továrního zboží po vesnicích, vlivem mody a spis. nenalézá dosť rozhořčených, šlechetným hněvem proniknutých slov o záhubném vlivu nové doby na starobylé lidové umění, a shledává všecky možné cesty a prostředky, jimiž dalo by se bojovati proti němu, jimiž dal by se paralysovati tento vliv, udržovat! ba posilovaťi staré národní umění. „Vždycky," volá, „byla duše Slovanova otevřena kráse, nechť si přišla odkudkoliv, ale teprve v nejnovější době počal Slovan na žalost slepě přejímali cizí „šund" do svého domu, zahazovati a znevažovati svoje překrásné národní umění" (62). Tu jest otázka, odkud takový náhlý (?) a krutý převrat? Ref. připomíná si živě selku z okolí Bělehradského, která byla proslula po celém okolí jako velmi dobrá, vyšívačka a pracovala pro ženský výrobní spolek bělehradský. Když jsme ji navštívili a chtěli ji na památku fotografovati, oblékla se clo svého nejlepšího a vyfintila se jak jen uměla, vzala si nevkusně vyšívanou zástěru moderní — ženy začaly nalézati zvláštní oblibu v desseinu našich západních koberců a dle nich vyšívati své zástěry; nechápala, když jsme ji vyplísnili, že si nevzala starodávnou zástěru s' desseinem, který pracovala pro ženský výrobní spolek! Kazí se skutečně, vkus, estetický cit. selského lidu? čili jak vysvětliti takový „úpadek"? Vliv školy zde v okolí bělehradském se jistě nejeví, než jest to zcela samorostlé hnutí v duši lidové. To měla spis. hlouběji vyšetřiti, a snad by své nadšení pro vysoce estetické vkusy dávných srbských žen o něco zmírnila, a změnu zálib a vkusu pro jisté vzory a barvy posoudila spravedlivěji. Na počátku následující kap. „o srbských výšivkových technikách" (67) spis. konstatuje, že „dnešní generace vyšívaček bohužel více nepamatuje zpracování mnohé techniky, ba ani jméno její nezná". Tu opět namane se mimoděk otázka, jaký to krutý převrat způsobil, a jak jest možno, že se mnoho přece zachovalo až z doby praslovanské?! Což teprve v našich dnech přikvačila na lid taková pohroma zapoměnlivosti, a nezapomínaly se. pod dojmem velkých historických převratů, pod mocným vlivem kultur starší techniky babiček praslovanských? S idealisací pradávných dob slovanských bývá sdružena a spojuje se i u naší spis. přílišná idealisace prostého selského lidu. Zhusta cituje spis. národní písně jako historické přímo doklady nádhery kroje starých junáků, sotva právem, neboť píseň užívala mnohem nádhernějších barev, aby tím více vynášela své reky, a nespokojovala se s pouhým věrným a přesným popisem. Velice cenný jest popis a rozbor výšivkových technik. Lid rozeznává především vez (vyšívání) „broj e m"