a „vez po pismu": při prvním počíta vyšívačka nitky, při druhém kreslí si nejdříve vzorek, a pak podle něho („po tome pismu") vyšívá. Tyto techniky spis. velice podrobně popisuje a rozbírá různé její druhy. Při první technice převládají přirozeně geometrické ornament j'. Při druhé pozoruje se úzká souvislost ornamentů výšivkových s ozdobnými pracemi na tykvicích, na kraslicích, a také s lidovým řezhářstvím a zlatnictvím. Mimo to pozoruje se i přejímání ornamentů z první techniky do této diuhé. Sem patří dále krajky (str. 84 sl.), a tyto spis. nesmírně vynáší. Činí z dokonalosti jich také vývody národopsychologické. V těchto svých pracích projevuje žena slovanská velkou sílu vůle, a tím tedy ukazuje se býti lživým staré povídání o inertnosti a nedbalosti slovanského plemene. Původ krajek, této „tkané hudby", „šitých písní beze slov" hledá spis. u Slovanů, „ve východních krajích jihoslovanské pravlasti" (87) a odtud se dostala prý na evropský západ pies Italii a Španělsko, i dále do Brabantu až do Irska. Mezi vyšíváním podle předlohy („po pismu") vyniká zvláště „zlatovez", vyšívání silně pozlacenou nití stříbrnou. Býval nad jiné ceněn. V této technice připouští spis. nejvíce vliv východu, původ v Byzanci, ale stala se dávno již majetkem lidovým.

Dále podává spis. „klasifikaci srbských výšivek" (str. 95 a d.). Obšírněji pojednala o tom ve své rozpravě v XI. sv. „Zborníka" jihoslovanské akademie. Probírají se 1. „krs t a č k i ve z o vi" (points á croix), 2. pošavni vez o vi: prastará technika, dle domněnky spis.—iny přinesli ji s sebou Slované na svém bílém samotkaném obleku a jedině oni ze všech evropských národů ji po dnešní den zdokonalovali (str. 102), 3. rasplitani v e z o v i (práce krajkové, 107 a. d.): pravý jich původ jest Drý u Slovanů, nikoliv v Italii, jak se dosud mylně myslelo (110). Vypisuje se pak historie krajky v Evropě. Potom rozbírají se výšivky dle předlohy (123 a d.) a sice jsou bílé, barevné a zlatem. U žádného národa, ani v dnešním moderním výšivkovém umění nenalézá spis. takový počet vyšívačských technik zlatem. Nejzajímavější slovanská technika jest „gajtanli zlatovez" („Schnürchenstickereien"). Dovolává se tu spis. prof. Aloise Riegela, že textilní průmysl jižních Slovanů se datuje ze starších dob než jest vpád Turků, a že jej přinesli Slované s sebou jistě z Asie. Nej umělečtější jest staroslovanská technika, „filigrána" (point filigrane).

Prastaré umění slovanské vynáší spis. také v „n á r o d n í kolor i-s t i c e". V dávných dobách uměli Slované barvití své tkaniny, uměli to zajisté dříve a lépe než jiní evropští národové (str. 138). Zajímavá jest sbírka pověrečných názorů o významu barev (str. 171, 175 a d.), zvláště proti nemocem, zlým duchům. Velmi cenná jest kap. o barvení (181 a d.), kde spis. sestávala velkou řadu lidových' recept.ů, jak se dobývají různé íostlinné barvy a jak sé vlna, příze a j. barví. Lidové pověry o vyšívání a tkaní sebrány jsou ve zvláštní kap. (201 a d.), význam výrobků výšivkového umění a p. ve snu. A v poslední kap. (215 a d.) vysvětlena symbolistika v srbské ornamentice, při čemž činěny zbytečné exkurse mytologické. Zajisté možno-viděti jasné, že „slovanské formy jsou mnohem více než jen primitivní pokusy rukou nekulturního dítěte", že celá bytost ženy slovanské, všecka její láska., a starost, všecko štěstí a veselí její souvisí co nej úže s prací na tkaní, vyšívání, na přípravě obleku. Každý jednotlivý ornament, každá barva mívá. pro ni hluboký smysl, jest nechybným příznakem nej vnitřnějších záchvěvů duševních, jest hlasatelem jejích myšlenek a citů, má na mnoze za účel od-vraceti těžkou nemoc, aneb dokonce ji vypuditi na př. padoucnici, zachránit!,