str. 54
před zlými polomytickými bytostmi, před čarodějnicemi aj., konopí má zame-ziti proměnu nebožtíka ve vampira, pavouk na výšivce aneb v krajce má znemožniti tajné čarovné doj ení krav a j. Než tu doporučuje seconejvětší •opatrnost, a zdrženlivost. Bohužel spis. dovolává se dokonce Gržetiče (221 a d.), který svými bujnvmi fantasiemi bájeslovnými leda bájesloví diskredituje. Zkrátka dotkla se spis. významu svatých čísel v ornamentech (249 a d.).
Náš ref. velice vzrostl, až příliš, a přece nebylo možno zaznamenati všech myšlenek pí. Belovič-Bernadzikovské, ani všech dobrých ani všech nesprávných. Vyčerpati předmět nelze v mezích pouhého referátu. Ref. měl především upozorniti naše odborné kruhy na tuto knihu — prese všecky její dosti hojné vady a nedostatky — přece vzácnou. Lidové umění československé má přečetné množství ctitelů a ctitelek, ale prese všecku dosud vykonanou práci úctyhodnou a nádherná alba není všestranné vědecké studium jeho daleko ještě dovršeno. Tu může kniha pí Belovič-Bernadzikovské nemálo prospěti, ovšem pokud, se příští badatelé budou vystříhati vytknutých jejích nedostatků. S tímto obmezením budiž doporučena tato kniha horlivému studiu. Gj. Jovanovič.
*
Известия на етнографическия музей въ София. Редактиратъ се отъ Д. Мариновъ, директоръ на сжщия музей. Кнюкка I. София 1906, v. 8°, str. 38.
V úvodě nového toho národopisného časopisu, „Zpráv národopisného musea v Sofii" vyložil redaktor a ředitel toho musea D. Marinov nejenom důležitost národopisu, lidovědy vůbec, než také s jakými obtížemi musil po leta bojovati, než rozhodující činitele ve své vlasti přesvědčil o důležitosti takového ústavu pro Bulharsko. Nedávno teprve byl při národním museu v Sofii zřízen zvláštní oddíl národopisný, ale péče oň nebyla velká, aspoň ne úspěšná, až konečně r. 1906 iniciativou tehdejšího ministra osvěty dr. I. D. Šišmanova byl tento oddíl osamostatněn a svěřen osvědčenému dlouhou prací a zvláště o reální národopis bulharský zasloužilému D. Mari-novu. Zajímavé jest, co vytýká spis., jak za krátké doby bulharské samostatnosti, za těch třicet let volného politického života zmohutnělý vliv západoevropský dovedl již vyhubiti přečetné národopisné zvláštnosti, jmenovitě krojové, takže po velkých námahách možno teprve sehnati dnes kroj, který .se před 20 lety ještě všeobecně nosil. Následkem historických převratů byl bulharský národ úplně odříznut od evropského života, a uzavřel se do svých chat kolem rodinného ohniště, nalézal potěšení ve svých písních, pohádkách, podáních, názorech i též pověrách. „Díky této osamocenosti a tomuto jhu," praví pak spis., „zůstal národ nedotknut evropskou kulturou a zachoval celý svůj život i svou rodnou kulturu — realni i duševní, v jich ryzosti a primi-tivnosti." To však zajisté není tak zcela pravda, jak jistě podrobnější kritické studium bulharského folklore-u ukáže. O vlivu evropské kultury ovšem sotva může býti řeči. Ale za to jest úlohou lidovědy ukázati sledy vlivu řeckého a zvláště mohamedánskeho světa tureckého.
Ve výzkumu bulharského íolkloreu, v soustavném sbírání materiálu a též jeho studiu pracovalo se zajisté za vedení dra Šišmanova velmi mnoho, zvláště pokud on vedl „Сборникъ" určený v první řadě lidovým tradicím .„народни умотворения". O programu nového svého časopisu nepraví pan D. Marinov nic ve předmluvě. První sešit jest bohat i zajímavý svým obsahem a také opatřen řadou pěkných i hlavně instruktivních ilustrac.
Obsahuje 4 články samého redaktora a článek o domě a uměleckých památkách bulharských od architekta P. Kojčeva. Pan D. Marinov vypsal
