tu některé velmi zajímavé obyčeje a hry: Zvláštní obřadné tance se zpěvy, zvané b o j e n e c (str. 6—n), které se v severovýchodních krajích bulh. odbývají v neděli a svátek po dobu velkého postu; podle tradice lidové spojují se s podáním o čarovném pěvci Bojenovi, kterého unesly samovíly. Dále obřadnou hru odbývanou na Jana Křtitele (14—20): nejmladší (3—5leté) dítě nosí se po nivách, vinohradech atd. za určitých zpěvů a dítě předpovídá úrodu, doma pak hádá budoucí osudy, štěstí členů rodiny a j. Ještě zajímavější jest článek „Кукови или кукери" (21—28): jsou to maškarády na pondělek masopustní; ty se podrobně popisují a hojnými ilustracemi znázorňují; mimo to též po vánocích, na počátku nového roku odbývají se maškarní průvody. Vysloveno mínění, že jest to obyčej tráckého původu, i slovo kuk— prohlášeno za trácké a srovnává se s litev. k a u k a s. Konečně popsal p. D. Ma-rinov hole jako rabuše (str. n—14), na nichž byl vruby označen celý kalendář, a sice věčný, nikoliv pouze za rok. V posledním článku (29—38) popisuje se stručně selský dům v různých krajích bulharských, též dům městský; řečeno několik slov o památkách stavitelského umění a jich výzdobě. Také tento článek jako všecky ostatní opatřen hojnými in íormativními obrázky.

*

Др. Iван Франко: Студи над украТнськими народшми тенями. Записки Наукового товариства ím. Шевчен[;а. Pík XVI., Том LXXV, LXXVI., LXXVIII.

V této části své rozsáhlé studie o lidových písních maloruských ana-lysuje Iv. Franko — po stručném přehledu prací věnovaných studiu maloruské poesie lidové — 21 motiv.

Sestavuje a třídí varianty dosud zapsané, otiskuje nové a připojuje množství jemných pozorování a poznámek týkajících se dílem formy dílem obsahu, rekonstruuje z několika versí pravděpodobně původní text, z narážek určuje stáří a původ písně, nebo hledá její historické jádro. V referátu jest nemožno podati podrobný obsah. Podám jen celkový obraz práce; tu a tam budou připojeny poznámky.

Fr. postupuje chronologicky. Především zmiňuje se o nejstarší zapsané písni maloruské „Dunaju, Dunaju, čemu smuten tečeš?"J. Blahoslav ve své Grammatice (dokončené 1571) na str. 340—2 (vyd. Hradil-Jireček) uvádí, že to jest píseň „słoweńska od Benátek, kdež hojně jest Slowáků neb Charvátů, přinesená od Nikodema". Píseň není ovšem jihoslovanská (neboť to značí „słoweńska" v terminologii Blahoslavově), nýbrž maloruská. Upozornil na ni literární historiky v ČČM. 1876 prof. K. Jireček a A. Potebnja věnoval jí r. 1877 studii ve voroněžských Filolog. Zápiskách.

Franko tu některé vývody Potebnjovy opravuje. Dialekt, v němž píseň jest zapsána, je dle mínění Frankova, hahčsko-ruský, z podhorské oblasti karpatské, určitěji z Pokutí. V písni jest uveden Štefan, vévoda „roty Woloské". V XVI. stol. vládlo ve Valachu několik Štěpánů. Píseň musila býti v polov. XVI. stol. na území maloruském velmi populární.

K tomu připojuje Fr, rekonstrukci textu, při čemž užívá obdobného variantu velikoruského a některých písní maloruských.

Ve sbírce Vukově (Срп. нар. njecine. Биоград 1894 III., str. 2—3) jest otištěna píseňo hajdukovi Novačenkovi, jedna z nej krásnějších v celé srbské epice.