Obsah jest stručně tento: Hajduk Novačenko chce spáti. Nařídí ženě Maksimiji, aby hlídala. Maličký synek Stepančik vidí, že se blíží turečtí jezdci. Prosí matku, aby vzbudila otce. Matka ho nevzbudí, dá se přemluviti-od jezdců, spoutá hajduka a odjíždí s Turky, kdežto muž a synek musí běžeti jako zajatci pěšky vedle koní. Jsou uvrženi do žaláře v Drinopoli. Šenkýřka, posestrice Novačenkova, je vysvobodí, hajduk vezme ženu s sebou, uprchne a když vidí, že jest v bezpečí, upálí zrádnou manželku.

Jest to ukázka z rozsáhlého cyklu písní o. zrádné ženě, které jsou v bulharské a srbské poesii lidové velmi hojné. Fr. upozorňuje, že písně toho druhu jsou i v lidové literatuře maloruské. Uvádí varianty a ukazuje rozborem obsahu, že píseň přešla z epiky jihoslovanské к Malorusům patrně prostřednictvím potulných pěvců juhoslovanských, kteří často se objevovali na území maloruském. K tomu několik poznámek. K jihoslovanským variantům bych připojil ještě: Kukuljevic: Različita djela IV., str. 228—9. (Srovn. Štrekelj, Slovens. nar. pes. I., 306, kde tato píseň jest otištěna.)

Jak zapěla, uslyšeli loupežníci a harambaša. Janko jednou máchne, sedm hlav usekne, po druhé pět, jen harambaša se brání. Potýkal se s ním do dvanácté hodiny. Řekl harambaša Janě: „Pomoz mi Janka umořiti, budeš, piti malvaz a jisti bílý koláč." Poslechla. „To ti Janku, mladý junáče!' '

Sušil, Mor. nár. pís. Brno 1835, č- 5 otiskl následující píseň:

Jede Janošek přes hory, nese Marušku na koni. Káže, aby zpívala, jako ve Vlaších zpívala, když u otce, matky byla. Zpívá. Zaslechli ji zbojníci, velehradští loupežníci. „My mu ji vezmeme a toho zrádce zabijeme!" Janošek: „Ustup Maruško na levo, pod javor, zelené dřevo!" Zatočil mečem, 12 hlav dole. Třináctý se mu vyprosil slíbiv, že bude za ním nositi zbroj. „Nezabíjej mne, složím o tobě písničku: ,Vím já bránu malovanou, zlatem, stříbrem okovanou. Kdo tu bránu malovať dal, zlata stříbra nelitoval. Ten' tu bránu malovať dal, kdo Marušku domiloval!'"

Tato píseň jest v naší literatuře ojedinělá. Všimněme si shody jmen:. Janošek, Maruška (1ван, Маряна). Jest náhodná?

Ostatně celá situace, boj junákův s třinácti loupežníky, působí cize v našich písních. Maruška má zpívati tak, jak ve Vlaších zpívala. Také to jest pozoruhodný rys, že třináctý zbojník chce za Janoškem nositi zbroj.

Zdá se mi, že tato píseň moravská jest-vzdáleným ohlasem uvedených písní jihoslovanských. Nejvíce by se blížila (aspoň začátkem svým) písni Kukuljevicově.

Že v československé poesii jsou stopy vlivů jihoslovanských a malo-ruských, toho doklady uvedl již Dragomanov (Истор. пЪсни укр. нар. I.) a též Franko v této práci.

Připojuji ještě jeden zajímavý příklad který čteme v Slovenských. Spevech L, ,105: