str. 57
Janko, tys zbojník, znáš na hoře každý chodník a každou cestu, kudy chodí kupci к městu. Ráno jdeš, večer přijdeš, krev na sobě vždy doneseš. Já musím šaty práti, nesmím jich rozvínati. Jednou jsem rozvinula a zaplakala; v těch šatech rukavička, v ní ručka, na ní obruč zlatá, to je ručka mého brata. Cos dělal, žes mého bratra zabil? Vítr foukal, neslyšel jsem a tma byla, neviděl jsem.
To jest nejúplnější verse uhersko-slovenská. Srovn. Slov. Sp. II., 94, 115; poněkud odchylně Sl. Sp. I., 94. a dále ještě Sušil, Mor. nár. pís. 1860, str. 134, Bartoš, Nár. pís. mor. 1901, L, 57, 57—8.
Základní motiv versí československých jest: Zbojník se vrací z lupu a odevzdá ženě roucho. Zena rozbalila přes zákaz roucho a přesvědčí se, že zbojník zabil jejího bratra.
Konec bud i. tragický, t. j. žena udá muže, nebo 2. loupežník se vymlouvá, že příbuzného zabil omylem.
Verse maloruské. 2 skupiny:
A. Žena rozbalí přes zákaz mužův přinesené roucho a pozná zločin. Čubinskij, Trudy, V., 739. Ibid. 739—40, 40—1, 741. Radčenko:
Гомельс. нар. пЪсни 1888, str. 168 (Запис. ими. рус. геогр. общ. по отд. этногр. XIII.) Ibid. str. 182. Antonovič i Dragomanov Истор. пЪс. укр. нар. L, 58—9, Nosovič, БЪлор. пЪсни (Зап. имп. геогр. общ. по отд. этногр. V., 1873), Romanov, БЪлор. Сбор. I., гу. Zbiór wiad. do antr. kraj. VIII., 7.
B. V kořisti, kterou muž přinesl (šperky, roucha), poznává žena majetek rodinný. Zbojník pobil a oloupil celou její rodinu.
Žegota Pauli, Pieś. 1. rus. w Gal. IL, 18. Dragom. L, 61. Čubinskij, Trudy V., 738E, 738B.
V e 1 i k o r u s k é.
Tytéž dvě skupiny jako v malor.
A. Sobolevskij, Великор. нар. пЪс. L, 279, 279—80, 281, 282—3, 284, 5, 6, 290—i, 291 atd.
B. Sobolevskij L, 278, 283, 287.
Slovinské.
Štrekelj, Slovenské nar. pes. L, 160. (Podle prstenu pozná žena zločin mužův.) Ibid. 161. Srovn. A. Grün, Volkslieder aus Krain, str. 24.
Strek., L, 271—2. (Loupežník přinese hlavy rodičů a sourozenců ženiných.) Srovn. Karadžič, Српс. нар. п]есме. У Бечу 1841—65, L, 491.
Jest tuším nepochybno, že píseň o zbojníkovi, jenž zabil bratra,*) pronikla do poesie uherskoslovenské a moravské, dílem z jihu (snad prostředím
*) Motiv, že žena (matka a pod.) dle šatů zavražděného pozná zločin, jest ovšem universální. (Srovn. Dr. H. v. Wlislocki: Volksdichtungen der siebenbürg, und südung. Zigeuner, Wien 1890, str. 115. Také v západoevrop. balladach se objevuje.) Ale v našem případě jsou shody formální; na př. omluva mužova. ,,Vítr foukal neslyšel jsem a tma byla neviděl jsem" jest nejen v našich písních, ale s nevelkými změnami též v některých velikoruských.
